|
|
|
Václav Autor: poutnik (Občasný) - publikováno 26.9.2001 (18:27:20), v časopise 5.10.2001
|
| |
Byl večer a venku již byla tma, jako by někdo rozlil velkou sklenici modrého inkoustu.
Třeba to byl někdo, kdo se na nás ze shora dívá a píše naše osudy, budoucnost i historii.
Na jediné docela rušné ulici stál autobus a předl si jako kocour.
Před ním stal dlouhý had lidí, kteří doufali, že se nasoukají dovnitř.
Byla tady také dvojice mladých lidí. Mladík doprovázel slečnu. Stal s ní v tom dlouhém hadu. Odpojil se od ní teprve po té, co se nasoukala do autobusu. Avšak ani po té ze sebe tato dvojice nespustila zrak.
Celý tento obraz dokreslovala a rámovala velmi zvláštní osoba.
Seděla v boudě u zastávky na lavičce. Smála se a usmívala, potrhle mávala rukama a do toho ještě zpívala trochu upravené vánoční koledy.
Had se zatím soukal do té hranaté krabice na kolečkách, které se říká autobus.
Mladík stál blízko boudy a oči mel jen pro tu jedinou. Večerem se rozléhali vánoční koledy ač byl teprve podzim.
Otvor do krabice byl zavřen, ale předení kocoura se ozývalo dál.
Osoba sedící na lavičce začala zuřivě mávat cestujícím a pokračovala ve svém zpěvu vánočních koled.
Přiběhl muž středních let, stoupl si před krabici a ta před ním otevřela svůj chřtán a on byl v mžiku pohlcen. Kocour předl dál. Mladík stál s pohledem stále upřeným směrem k té jeho jediné.
Přiběhla slečna a v mžiku byla také pozřena.
Ještě chvíli se ozývalo předení a pak se najednou dala krabice do pohybu.
Mávající osoba, která si na chviličku lehla na lavičku už byla zase v pohybu a mávala.
Mladík hleděl stále do očí t0 jediné. Její oči se vzdalovaly.
Když už se mu ztratili z dohledu vydal se na cestu ke svému domovu.
Najednou tam bylo podivné ticho. Už tam nebylo to předení a osoba už tak divoce netřepetala svýma rukama, ale lehla si na lavičku. Mlad9k byl na cestě domů.
.....
Na lavičce ležel Václav . Najednou tu byl sám. Lidé mu odjeli v té hranaté krabici. Ale možná byl šťastnější než oni všichni dohromady. Uměl se smát a radovat ze života i když byl na ulici a byl sám.
|
|
|