Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 6.11.
Liběna
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Zpovědi, pocity
 > Zpovědi, pocity
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
To přebolí
Autor: kolibřík (Občasný) - publikováno 4.2.2006 (19:52:49)

         Mám pocit, že posledních několik měsíců nedělám ve svém volném čase nic jiného, než že sedím a přemýšlím. Stále mi hlavou krouží ta samá otázka. V různých obměnách a různé intenzitě se vrací den co den, aby mi hlodala v hlavě a v noci mi nedala spát.

         Je mi skoro sedmnáct. Přemýšlím tu nad tím, zda je možno city sedmnáctiletého člověka považovat za opravdové a něco znamenající. Najde se už konečně někdo, kdo mi odpoví na mé otázky? Pomůže utišit ten boj uvnitř mě? Je to jen tichý výkřik do tmy, vím že nikdo takový není. Můžu poslouchat rady, rady svých přátel, můžu si napsat o radu do časopisu, ale výsledek je vždy jen a jen na mě. Asi mě to trochu děsí. Jsem sice z těch lidí, kteří se neradi spoléhají na ostatní a myslí především vlastní hlavou. Ale přeci jen to vědomí, že když budu na dně, tak tu bude někdo, kdo to za mě vyřeší by bylo bezesporu uklidňující.

         A o co se tedy jedná? O co jiného než o Lásku. Mám pocit, že nad ní lidé až moc přemýšlejí. I já. V knížkách a filmech nám denně ukazují, že Láska je něco přirozeného, něco nad čím není třeba přemýšlet. Ale je to tak i ve skutečnosti? V mém případě ne. Přemýšlím nad ní každou chvilku. U mě se k tomu vážou myšlenky na mého domnělého prince. Stále dumám nad tím jestli to co cítím je opravdu Láska a zda bych mu o tom měla říct… často dojdu ke zjištění, že by to měl vědět. Ale jak mu to mám asi říct?! „Ahoj Martine. Já tě miluju, co s tím budeme dělat?“ Tak to tedy opravdu ne, na to vážně nemám. Říkám si také jestli kdybychom spolu začli chodit, nedopadlo by to jako obvykle? Když už ho budu mít, vytratí se dobrodružství z toho, že je nedobytný a mě to rázem přestane bavit. Ale už bude pozdě dát spátečku. Pak už můžu jen hledat nejsnadnější a také nejméně bolestivou cestu úniku.

         Je to vážně těžké. Když padne noc nebo se z nebe snáší tiše sníh dala bych cokoli za to být s ním a nemyslet na to co bude. Alespoň na chvilku. V očích si dají dostaveníčko slzy a v mém srdci hlodá zloba, že už se týden neozval. I když jen jako kamarád, za kterého ho mám. To je další otázka. Mohu si dovolit zamilovat se do svého kamaráda? Klamat ho přátelskou náručí a přitom se v duchu rozplývat v jeho polibku? Je to ode mě nečestné! Ale na druhou stranu je přeci lepší o tom jen snít, než abych mu to řekla do očí a navždy ho ztratila jako přítele. Jsem si jitá, že by to naše přátelství nevydrželo, není tak silné.

         A jaké je tedy mé rozhodnutí? Posílit to přátelství a na Lásku nehledět. Mám pocit že na ní nejsem dostatečně zralá. Zeptejte se kteréhokoli dospělého, řekne vám: „V 17 cítit Lásku?! Nemožné! Je to jen omyl mládí, v tomhle věku stále někoho milujeme, ale nikdy to nevydrží.“ Asi mají pravdu. Než jsem potkala Martina, byla jsem domněle několikrát zamilovaná. Mnohdy i každý týden do někoho jiného. Je fakt, že u něj to trvá už víc jak rok, ale kde je jistota, že když to dám najevo, tak to vydrží. Navíc, nikdy ani nenaznačil, že by mé city opětoval. Milovat…Miluji tě… co je to vlastně za slova?! Ať už to vydrží jak chce dlouho, tak to co k němu cítím se ani z poloviny nedá vyjádřit touhle frází. Jsou to jen slova, to co se děje uvnitř nejde projevit jinak než oboustranným pochopením. Dokud nebude v našich vzájemných pohledech jasně cítit co ten druhý cítí, tak to nemá cenu ani zkoušet. A to je právě mé rozhodnutí. Nepřemýšlet a prostě žít. V každém pohledu mu dát nápovědu a když neodpoví… tak co no, ono to časem přejde. Je mi přeci 17!!! Nemůžu říct, že ten můj cit je Láska, nemohu ho nijak popsat, nemám ty životní zkušenosti. Potřebuji jen čas. Poslední mou nezodpovězenou otázkou zůstává… Co si počnu v těch slzavým nocích, kdy bych chtěla být s ním, cítit jeho vůni a slyšet jeho dech, nechávat si propalovat kůži nespočtem dotyků silnějších než zemětřesení… Co budu dělat? Nedá se to přeci stále řešit pohledem na romantické filmy a železnou zásobou papírových kapesníků! A v současné době nemám ani sílu řešit to jiným prince, jen bych mu ubližovala… takže? Nezbývá než čekat zda je to tak jak říkají dospělí a přebolí to. Nebo zda je to jako v pohádce a princ už navždy bude princ. Má Láska vydrží dokud nebudu mít jistotu nebo dokud nebudu dost odvážná riskovat…



Poznámky k tomuto příspěvku
Šílená svině (Občasný) - 5.2.2006 > četl jsem. Co se týče lásky - možné v každém věku. dokonce jedna z nejslavnějších příběhů o lásce - Romeo a Julie je o ještě mladších lidech. Myslím, že Julii má být asi něco kolem 14. Ale zase mám pocit, že teen lásky dost často provází zbrklost a přehršle citů - že tak trochu milují aby milovali - ale pak sou zase jiné extrémy. K zpovědi: adekvátní věku (cítil jsem velmi podobné věci), přirozené, ale nijak pozoruhodné - literárně. Jsou zamilovaní, kteří ve věku kolem sedmnácti osmnácti jsou schopní napsat nádherný věci. Nebudu to hodnotit, ale bodově bych dal asi dvojku.
<reagovat 
sibyla (Občasný) - 16.3.2006 > Jelikož mě 17 není, tak nemohu asi moc reagovat. Kdysi mně 17 bylo ... :-) Ale láska se dá prožívat v každém věku a myslím, že pocity jsem asi podobné. Ale jelikož jsem ještě stále mladá a v současné době lásku prožívám, i když tak trošku jinou než Ty... láska by měla být bezpodmínečná a nic nevyžadovat. To je skutečná láska. Mnoho lidí miluje nás a my je. Tak to je. Ale to je asi na delší možná úvahu.

Máš dvě možnosti, buď mu svoje city sdělit nebo ne. Jiná varianta asi není... :-) A jelikož Ti je sedmnáct, tak máš hodně před sebou. Ale nemyslím si, že by člověk v sedmnácti miloval méně nebo více. Možná, že je to jen jiné. Miluje jinak, protože ještě nestačil prožít mnoho věcí...:-)
Tvoje city určitě hodně znamenají a nejvíce pro Tebe, tak se jich nevzdávej. :-)
Body: 4
<reagovat 
 kolibřík (Občasný) - 21.3.2006 > sibyla> ahojky sibylo :-) už sem tu strašně dlouho nebyla a dnes jsem sem zase zabrousila a copak tu nevidim! tři komentáře od tvé milé maličkosti. Udělaly mi moc radost a možná mě i trochu povzbudily, abych konečně zas něco napsala. Děkuji moc za všechna krásná slova, moc si toho vážím :-) a optimista a pozivista jistě jsem - teda v jedné povídce jsem nebyla, ale tam to bylo osobní... A k těm citům, ano pro mě znamenají hodně a vím, že milovat je krásné a už neřeším esi můžu, esi ty city něco znamenají, prostě miluji a neočekávám, neočekávám že on bude taky milovat, dávám mu svou láskou mnoho, stejně jako on mě svou duší :-) ještě jednou děkuji :)
<reagovat 
 sibyla (Občasný) - 21.3.2006 > kolibřík> :-) tak to jsem moc ráda. Láska je opravdu krásná. :-)))

A Tvůj příspěvěk mě taky chytil za srdce, za což taky díky. :-)))
<reagovat 
WhiteShadow (Občasný) - 31.3.2006 > Myslím, že tímto sis sama odpověděla..-"Dokud nebude v našich vzájemných pohledech jasně cítit co ten druhý cítí, tak to nemá cenu ani zkoušet."

"Nemůžu říct, že ten můj cit je Láska".., myslím, že můžeš

Jako vždy pěkné, literárně zvládnuté.
Měj se hezky. S pozdravem Stín.
Body: 4
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je osm + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter