|
|
|
Mág Autor: Kajman (Občasný) - publikováno 25.9.2001 (00:41:06), v časopise 4.10.2001
|
| |
O PRINCI A KOUZELNÍKU
Kdysi žil jeden mladý princ, který věřil ve vše krom tří věcí: nevěřil v princezny, v ostrovy a v Boha. Jeho otec, král, mu totiž řekl, že takové věci neexistují. A protože v otcových panstvích žádné princezny ani ostrovy nebyly a po Bohu nikde nebylo vidu ani slechu, mladý princ svému otci věřil. Jednou však princ utekl ze svého paláce. Dorazil do sousední země a tam užasl, když z každého místa na pobřeží spatřil ostrovy a na nich podivné znepokojující bytosti, jež se neodvažoval pojmenovat. Zatímco se rozhlížel po nějakém člunu, přikráčel k němu podél pobřeží muž ve večerním společenském obleku. „Jsou to skutečné ostrovy?“ zeptal se mladý princ. „Ovšemže. To jsou skutečné ostrovy,“ odvětil muž ve společenském úboru. „A ty podivné a znepokojující bytosti?“ „To jsou všechno pravé, nefalšované princezny.“ „Tak to Bůh musí také existovat!“ vykřikl princ. „Já jsem Bůh,“ pravil na to společensky oděný muž a uklonil se. Mladý princ bez meškání zamířil domů. „Tak ty ses vrátil,“ uvítal ho jeho královský otec. „Viděl jsem ostrovy, viděl jsem princezny a viděl jsem Boha,“ spustil princ vyčítavě. Král se nenechal vyvést z míry. „Skutečné ostrovy, skutečné princezny ani skutečný Bůh neexistují.“ „Ale já je viděl!“ „Řekni mi, jak byl Bůh oblečen?“ „Bůh přišel ve večerním obleku.“ „A měl rukávy na saku vyhrnuté nahoru?“ Princ musel uznat, že měl. Král se usmál. „To je uniforma kouzelníka. Byl jsi oklamán.“ Jakmile to princ uslyšel, vydal se nazpátek do sousední země, došel k témuž břehu jako předtím a znovu potkal muže ve večerním obleku. „Můj otec mi řekl, kdo jste,“ pustil se do něho princ rozhořčeně. „Minule jste mě oklamal, ale tentokrát si na mě nepřijdete. Teď už vím, že to nejsou skutečné ostrovy ani skutečné princezny, protože vy jste kouzelník.“ Muž na břehu se usmál. „Sám ses nechal oklamat, hochu. V království tvého otce je spousta ostrovů a princezen, jenže ty jsi pod vlivem otcovy kouzelné moci, takže je nevdíš.“ Princ se s těžkou myslí vrátil domů. Když uviděl svého otce, podíval se mu do očí. „Otče, je pravda, že nejsi skutečný král, ale jen kouzelník?“ Otec se usmál a vyhrnul si rukávy. „Ano synu, jsem jenom kouzelník.“ „Takže ten muž na břehu, musel být Bůh.“ „Ten muž na břehu byl jiný kouzelník.“ „Musí být nějaká skutečnost, přesahující všechna kouzla.“ „Žádná taková skutečnost není,“ řekl král. Princ zesmutněl. „Zabiju se,“ prohlásil. Král vyslovil kouzelnou formuli a objevila se Smrt. Stále ve dveřích a kynula princi, aby ji následoval. Princ se otřásl hrůzou. Vzpomněl si na krásné, třebaže neskutečné ostrovy a na neskutečné, ale krásné princezny a řekl: „No dobrá. Myslím, že se s tím dokážu vyrovnat.“ „Vidíš synu,“ pravil na to král, „i z tebe se právě začal stávat kouzelník.“
(Samozřejmě to není z mé hlavy, je to vytržené z knihy Johna Fowlese „Mág“ a tak moc mě ta symbolika zaujala, že jsem vám to musel předatlovat :o)
|
|
|