zas tvé oči průhledné
stékají pozvolna z mých ramen
a já tvým horkým pramenům
nastavím do hry kámen
když tvou žádost zahlédnu
hledím důsledně
barbare jeden prostovlasý
helmu bys nesňal ani v noci
kdybys zaslechl mé šermující hlasy
srdce netlukoucí
shodil bys mě z koně
a nakonec i z houně
raději nevím nic o ničem
co by mi zabránilo naplno žít
své prosluněné
moci v ostří – noži
v nenadálé změně
zarytá světem co na mě políčen
číhá a neúprosně touží
hlt násilí za velmoži
přichází po mém jméně
vysloveném
před branami hradů a měst
tenkrát bych těla lásku vykřičet
doopravdy chtěla
|