|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Sen
Autor: Mazlítko () - publikováno 21.9.2001 (00:27:04)
|
|  |
Sen
Zavládla noc černá,
do tmy halí stěny pokoje.
Ležím na lůžku a čekám,
až sen se mojí hlavou rozlije.
Tak trýznivé a nekonečně dlouhé
se ty chvíle před usnutím zdají,
však stačí času zavanutí pouhé
a křídla spánku mě ve svém peří mají.
Opět omámen jsem tvou bílou, nahou postavou.
Jsi krásná jako anděl bez svatozáře nad hlavou.
Přicházíš tak ladně a uleháš na postel vedle mne.
Ach ta tvá vůně..má mysl jí snad po sté podlehne.
Už neovládám ruce své,
které hladí kůži jak samet hebkou.
Jen zrychlený slyším tvůj dech,
to jak rytmy vzrušení tvým tělem tepou.
Pozoruji ňadra tvá
jak prudce vzdouvají se a klesají
a na vrcholcích hroty dva,
co na lačné rty mé čekají.
Tak pomalu, jak věčnost plyne,
blížím ústa k jednomu z nich.
Sotva se ho jazyk dotkne,
v tvrdý osten rázem se promění.
Žhavé rty teď laskají ten bodec,
horký dech tvůj zvyšuje můj chtíč.
Ať nikdy tomu není konec,
ať tato chvíle nikdy neodejde pryč.
Jak na trní mezi tím čeká
druhý vrchol ze vnad tvých
Zbytečně se nepřízně leká,
také on pozná ten žár rtů mých.
Ústa má teď míří dolů,
co polibek, to krůček níž.
Rty i jazyk, věrně spolu,
objeví tvou vlahou skrýš.
Tak snadné prolomit brány její zdá se,
však nenadešel ten pravý čas.
Jen ten, kdo vzdá se celé tvé kráse,
jako vítěz vrátí se zpět zas.
K slabinám, k těm tajným místům,
kterých jen důvěrné prsty občas se dotknou,
skláním svou hlavu a velím rtům,
ať smyslný rej na nich konat počnou.
Jazyk laská ta hebká zákoutí,
tak lehce, jak když pírko větrem klouže,
a dlaně opět ňadra uchvátí,
by ulevily té nezkrotné mé touze.
Jsi tak krásně vzrušená,
žádoucí tělo tvé mě svádí.
Ten pohled, kdy žena je jen ve slast oděná,
mi žádná věc na světě nenahradí.
Však opojná vůně tvého klína
ve mne rozdmýchává spalující žár.
Držet se zpátky náhle zapomínám,
již nemohu trýznit své smysly dál.
Žíznivě, jak poutník v poušti,
přitisknu rty k tůňce voňavé.
jazyk se v té vláze smočí
a lačně hladí ty závojíčky tvé.
Proč tato noc nevládne stále,
proč budík trhá spánek můj,
ten krásný sen tak končí náhle,
chci se v něj vrátit..stůj, co stůj.
Však sen je jen sen a čas neúprosně běží dál.
A vítr fantazie ten, jistě ne naposledy při mně vál.
|
|
|
