|
| |
 |
Probouzí se
Autor: poutnik (Občasný) - publikováno 20.9.2001 (00:22:12), v časopise 27.9.2001
|
|  |
Probouzí se.
Oči má ještě téměř zavřené. Okolní svět pozoruje jen úzkými štěrbinkami ve kterých mu ještě brání řasy.
Všude kolem je ještě šero.
Uvědomí si, že mu je trochu chladno.
Schoulí se do deky, kterou má přes sebe přehozenu.
Chvíli tak jen pozoruje okolí.
Krásně se mu spalo, ale teď už je tu nový den.
Protře si oči.
Co ho dnes asi čeká?
Pohlédne na pramének.
Rád by se napil.
Vstane tedy z kamene a několika kroky přejde ke studánce.
Vloží své ruce do praménku.
Skoro ucukne. Voda je skoro jako led.
Omyje si ruce a tvář a pak se napije.
Studena voda ho již úplně pro budila. Je čas na snídani
Ze svého vaku vytáhne kousek chleba a sýra.
Po té co obslouží své tělo, rozhlédne se ještě jednou kolem.
Vezme svůj vozík a pokračuje lesní cestou dál.
Je stále ještě šero a ticho.
Noční ptáci už se ukládají k spánku a denní se ještě nevzbudili.
Všechno spí.
Kolem cesty se místy černají ostružiny, mech rozprostírá své koberce, kapradí nad ním roztahuje svá paví pera a voní to tu houbami.
Je trochu chladno vlhko ticho a šero.
Cesta jde mírně do kopce.
Poutník jde a táhne svůj vozík.
Mírné stoupání se mění v cestu do kopce. Kopec je stále prudší a prudší.
Jde. Občas ses zastaví.
Táhne ho to nahoru. Je zvědav, co ho tam čeká.
V lese je stále ticho.
Kolem přibývá kamenů a skal.
Prudký sráz ho přece neodradí.
Vždyť už je skoro nahoře. Támhle prosvítá nebe.
Z původní cesty je teď už jen pěšinka.
Stromy prořídly a skal přibylo.
Jde dál.
Na vrcholku se rozhlíží do dálky stará borovice.
Na jedné z jejích spodních větví sedí sokol.
Poutník dojde až ke stromu a opře se o něj.
Zadívá se dolů a do dálky.
Hledí stejným směrem jako jeho společník.
Je ticho.
V dálce se objeví světlejší místo.
Zraky obou se na toto místo zaostří.
Slunce se probouzí.
První jeho paprsky prosvěcují nad tmavý obzor.
Zlatavá záře se dere ven.
Je jí více a více .
……..
Slunce vstává.
Začíná nový den.
Poutník stojí opřený o strom. Hledí do krajiny.
Není tu sám. Má tu společníka.
Krajina se začíná probouzet. I ptáci již začali pokřikovat.
Dole ve vsích již jistě kokrhají kohouti.
Sluce se již celé ukázalo nad obzorem.
Začíná hřát.
…..
|
|
|
