|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jsme otroci?
Dřevěné hodiny, na zdi si tikají, měří náš čas, doby co byly, právě minuty míjejí, okamžiky jež budou…
Cvak…, cvak…,cvak… Ručička na ciferníku, kdosi snad doufá, v životní kliku, ve štěstí, v úspěchy, jiný zklamán si zoufá…
Krok za krokem, míjí nás čas, neslyšně a někdy řvouce, vlak na přejezdu, hřmotí kolem nás, po odjezdu ticho zahltí zas…
Při seskoku padákem, nám přes ramena shlíží jak bleskově se blíží zem a zas se tiše plíží, v čekárnách lékařů, v trápení smolařů…
Jen to štěstí máme dáno, že čas stejně měří den za dnem, od jitra do noci, pro každého doba stejná, v moci i bezmoci a přesto nezavděčí se lidem všem…
|
|
|