|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
v největších mrazech vyrostla na keři žlutá růže měl jsem strach z života chtěl jsem ji pohladit ale pod prsty na ní zůstával reliéf tvých rtů spálila mi ruce až k ramenům políbil jsem ji ale dech se mi vrátil v podobě ohně a nutil mě křičet slova o dvojí smrti člověka z ulic se seběhly kočky jak černí králové hladově čekaly i zdi se ke mně lísaly jak velcí ještěři a po sněhu se slézaly stíny růže jim šeptala zvedl jsem pařát který mi vyrostl z ramene a rychle ji utrhl ale bílý měsíc ztratil slunce z dohledu a svítil jenom vzpomínkou v největších mrazech nezbylo než růži darovat sám sobě
|
|
|