nad beztvarou slitinou dne a noci bezradný ohmatávám hladký povrch ale našel jsem jen malý výrostek snu menší než knoflík u košile
nic víc tu není nic víc nevyčnívá ani neraší
co dodat k rozepsané povídce? škleb nebo zamračení?
snad že vidím potřeby které už nevolají utěšené beze zbytku ještě před východem ozvěny?
nic víc tu není? nic co by stálo za zmínku?
ano nic a přece to pálí když poněkolikáté čtu antologii nesplněného
zase starý rok končí a nový začíná a já znehybněný před horizontem usrkávám z šálku bez ouška
|