AŽ TI JEDNOU BUDE SMUTNO...
Až ti jednou bude smutno, tak zavolej mi,
nebo rozbal bonbón, co nechal jsem ti na stole.
Až ti jednou bude smutno, tak napiš mi dopis,
nebo začti se do mých básní, vyjdi si jen tak do pole.
Až ti jednou bude smutno, tak zavři oči a přemýšlej,
nebo se modli, čti, něco si vymýšlej.
Až ti jednou bude smutno, tak věř mi, i mně je tak,
i mně je smutno, i mněje jako by mě přejel vlak.
Až ti jednou bude smutno, tak vzpomeň na mě a směj se nebo plač.
Až ti jednou bude smutno, a budeš se ptát: "Smutek! Nač je? Nač?"
Až ti jednou bude smutno, tak jak mně je v tuto chvíli,
vzpomeň si na chvíle, které mezi námi byly.
Až ti jednou bude smutno, vyjdi si do pole, třeba do nezralé pšenice,
a vzpomínej, jak jsme se v ní brodili,
- my dva a zelené moře.
Až ti jednou bude smutno, vyjdi z domu a pozoruj hemžící ulice,
a vzpomínej, jak jsme po nich chodili,
- třeba na chvíli přejde tě hoře.
Až ti jednou bude smutno, tak zavolej mi,
nebo rozbal bonbón, co nechal jsem ti na stole.
Až ti jednou bude smutno, tak napiš mi dopis,
nebo začti se do mých básní v kostele.
|