Člověk a stádo

Lehkost kroky povznáší.

Myslí směry očí určuješ.

Tvá pamět se myšlenkami zanáší.

To horké stádo v duši žaluješ.

 

Království na tebe nároky klade.

Praotci praotců v nás žijí.

Slyšení kroků budoucích nás mate

V našich srdcích vlci vyjí.

 

Horko pálí na tvář.

Tělo tápe v tichosti.

Hned musí být každý lhář.

Touha vrhá stín netrpělivosti.

 

Duté kameny praskají.

Neštěstí se štěstím se hádá.

Ti štastní ted náhle plakají

Ty neštastné ted smích popadá.

 

Padla černá plachta na zem.

Už jenom dechy slyšet jsou.

Až vyjde světlo a sejde na zem…

Člověk a stádo se dál ponesou..