a na obzoru hory
a věže
tisíc, tisíc věží
to město zkamenělo nablízku auroře
v ulicích proudy soli
jsou podzemní řeky uhranuté
kde Esmeralda přetančila prameny
nebudu se vracet
s komedianty
dnes není do smíchu
vždyť otec - silák matka - hadí žena
jen chudokrevným dětem rozbili ret
potulný pohádkář
pod slídovým mostem vyprávěl
o bláznu na cizí svatbě
umyl si pořezané dlaně
ve džbánu s vodou
po střechách dováděly chrliče
a občas v zápalu vášně ulomené křídlo
zlomilo zatoulané kočce vaz
při každém objetí prach
zasypával stružku
vymletou podél chodníku
pomatený pohádkář vyprávěl
o hrudní kosti z čediče
a já už věděla druhou takovou
těžko hledat
a neměl o ní vědět
ve snu mi Marjánka zalátala ústa
dorotka navlékala režnou nit
a k falešnému ránu trestem
zbyl mi jenom dech
pohledem slídíla jsem
zpod bílého mostu
pod ledem v řece ryby vyráběly flétny
ze začouzené nohy vyrvu kost
víc by mi sotva posloužila