Chci být andělíček!

řekla jsem a vložila

mámě do klína

bílý papír

a vytáhla sestřiny šminky

jako bych mohla vrátit čas..

-- K čertu!

Já být znovu dítě,

tak se skrčím

pod lavici v kuchyni

a zůstanu tam

   a kašlu na důvěřivost

       a na všechno

Ale vyrostlo ze mě

nejspíš metalové děvče,

co se strašně bojí

jít hlavou proti zdi

se skartovaným srdcem

zavěšeným

v každé schránce

s reklamními letáky

Už přece nepláču,

jen mě někdy dusí

směšný strach ze zdí

A věřím na happy endy

úplně stejně

jako když mi bylo šest

a odpykávala jsem si tu svou důvěřivost

s čelem u zdi

Nemám ráda zdi

A občas pro ně …