|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Slunce
Svítí si jasně
a taky krásně.
Začátky chladné jak život sám.
Večery zrádné, já vám nekecám.
Je zákeřné, ale žít se bez něj nedá.
Když nevyjde bude nám běda.
Mám ho ráda, závidím mu.
Kus života věnuji mu.
A přece se nechytí, žije si dál.
Duše má nesvítí on je můj král.
Jemu má víra podléhá
a je klidná jak noční jezero.
Na něm bledá víla tančí a nožkama tenkýma třepotá
jak malých ptáčat sedmero.
Krok lehký, laň připomínající.
Oči sluncem svítící.
Tváře jak maliny
s nádechem chladné hladiny.
Spanilá a urozená.
Prostá, životem zrozená.
Nevnímá okolí jen
s hudbou si zápolí.
A bez únavy tančí dál a zpívá tělem píseň svou.
Krásnou, hladkou, tajemnou a prokletou.
Nezná se své jméno, své příjmení.
Je prostě jen zjevení.
Náhlý rej skřítků zahání ji do lesa.
A měsíc na obloze již neplesá.
Skřítky nemá rád.
Neznají ten vnad.
Tváří se šibalsky, kují pikle.
S nimi je to vždy zapeklité.
|
|
|