musím prošacovat — každý dům —
ozývá se do protilehlých ker a když už se látá zima do pytlů
zvenčí se ještě dere peří, že stěhování je v pološeru
utopeno do samot
xxx
úhor má samé podlitiny; v pozdním sběru
se země drancuje až na ostří - kymácí se
půda pod nohama; plovoucí dech
má vůni vína nastaly holé časy,
v nichž nechala se poztrácet básnická slova
v sutinách se omráčila noc
ač parchantěla couval si měsíc po nebi
a zíval naprázdno
xxx
i když chladí kachle – horko se v styku nezkosilo
a místo modliteb sklárna v žárem pukla do vod
jen vydral se vzdech; to až po úmrtí
chodí se bosky
xxx
v poločase klove se středem země
každé slovo, co se zastesklo — co nevydalo se stoupat
ke komínům dlouhou chůzí
náhledy mají sirény podél lesa
a pole je našikmeno
ještě za tmívání se chodí po řezu
až když řetězci se světlo schová do zahrad
za plody rybízu a šklebí se jako hřích —
vrší se hluk do štůsků
a lidé spí
na špičkách
xxx
sítě jsou plné hmyzu; prvního června zhoustlo víno
narážíme na dálku avšak z příborníku
se nůž nedvoří – tne a dál ne
přibývá letmých nocí poznaných zkraje
zpanštěla říká se důvěrně, že vyznání je o styku
ale dál už ne
dál už ne
xxx
průvan tenkrát cosi tlumil
a nebe kondolovalo shůry, když vidělo až sem
jsou řečiště otevřená podle splavnosti ročních období
a to se plíží do končin, ačkoli rozpaženo
v kořenech i přesto povolilo
mají slova dálku v ústech a po nich dočista bývávalo nezbylo
jen: co se mi zdá
na tom ani netknuto
|