|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Děcko!
Pitomé děcko na provázku
táhlo šňůru nesmyslů
smálo se do skel výkladů
smálo se vlastní pitomé tvářičce
smálo se obrazům
jak bez smyslu táhnou se
prázdnou výlohou
a přitom za ním
mají krátkou noční siestu
co nemá konce
a přesto je tak neuvěřitelně mrtvá
jako harampádí
co to děcko táhne na provázku
po spárovaných dlaždicích
do hladka opracovaného
chodníku
Ten skelný výraz
unavených zorniček
žije svým vlastním
nekonečným životem
který má děcko za pouhé
tři roky
pamatuje ještě jak sfouklo svíčky
ale plamínky se jen zatřepotaly
a dál ho pálily do tváře
do pitomé tvářičky
co sleduje odrazy ve výkladech
a táhne na provázku
šnůru nesmyslů
co chcíply dřív
nežli je vůbec uchopilo
mezi baculaté prsty
vrásčité a staré spoustu let
Pitomé děcko na provázku
táhlo šňůru nesmyslů
a já čekám
až se přede mnou zastaví
usne mi v náručí
a nastane noc
co mě donutí
uložit ho do těžkých peřin hlíny
a alespoň krátce se pomodlit
už kvůli těm nesmyslům
už kvůli sobě...
Bariéra
Chtěl bych ti to říct
ale jsi moc daleko
a navíc
mám v sobě
příliš mnoho slov
v barvách rozpité duhy
za normální situace by mě minuly
teď se mi vpíjí do úst
a já je ze sebe
nedostanu ani kouřem
nikotýnem dehtem
panákem rumu...
Chtěl bych ti to říct
ale asi to ani nechceš slyšet
třeba máš uši
naladěné do jiných barev
třeba máš čas jen
na odpovědi
ke kterým nežádáš otázek
?
Chtěl bych ti to říct
ale nemám zkrátka odvahu
jít tak daleko
a nevědět kam šlapu
kudy se budu vracet
jestli se potáhnu
pomalu jak mraky
co táhnou mi nad hlavou
co se k sobě vinou
a tmavnou
jak mi tmavnou slova
při chůzi
co ještě na ni nedošlo
a ze které mám strach
jak ze stehů
no snad už je zítra vyndají
a já ti to povím
Chtěl bych ti to říct
mezi námi je ale stůl
tak snad na zdraví
tak snad zítra
tak snad dobou noc!
Animované dítě
Animované dítě
leze po špičkách
po stěnách přístavního domu
animované dítě
je tak odporné
jako všechno kolem
odporné jako ten rudý
západ slunce
odporné jako
chcíplá kachna
namalovaná uprostřed
rukopisu renesančního umělce
Animované dítě
pláče animované slzy
plné odlesků rtuti
pláče a spí...
Při porodu
šlo ručičkama napřed
-matka z masa a kostí
ho chtěla až příliš moc
a kojila ho skyslým
mlékem
Animované dítě
leze po špičkách
p stěně přístavního domu
a jeho černá očka
blednou pod náporem
hřejivých paprsků slunce
animované
dítě
se mi vpíjí
do vlasů
a já odcházím
a šednou mi
skráně...
Obrazostvůrnost
Kolem mrtvolky mladé dívky
byl kromě šedivého pána
jedné láhve pálené slivky
starého a rudého práva
kartónu krátkých lehkých startek
zapalovače značky zippo
dlouho připraveného parte
pár balíčků bonbónů lipo
malý kluk s lehounkým úsměvem
Šedivý pán byl z toho v šoku
hned se napil- vypálil červa
zapálil si startku
nabídl: nechceš kluku
a pak se usmál taky
v rudém právu totiž
byla milá fotka
malá holka chytila dva raky
Kolem mrtvolky
mladé dívky
usmívali se kluk a pán
a ruku v ruce odcházeli
do západu hořící cívky!
...
Vedu psa na kastraci
a nemám z toho dobrý pocit
žere mě svědomí,
však musím, já musím tam s ním dojít.
Vedu psa na kastraci
a za chvíli tam půjdu sám
jedné paní se nelíbilo,
že znásilnil její fenku Fan, fenku Fan Fan.
Je to přece lidské,
tedy pardon psí,
vedu psa na kastraci
a až to bude: "au au jé"
Vedu psa na kastraci,
i když je to psí,
tedy pardon lidské,
"Au au jé," oba jsme "volové".
Komáři- malíři
Komáři snovají do tmy
šedivé spletence míjivých čar
snů obrazy vychází ze tmy
komáři dávají matný jim tvar.
Vstoupím-li v obrazů rámy
malíři hledají kde nabrat sil
veškerá krása je rázem v háji
mají již paletu z mých modrých žil.
Není vždy nutný název
pro Illinois
Pod starou jedlí
schoulená sedí veverka
vlasy má barvy pšeničného pole
do sněhu kreslí zkřehlým prstem
Leží a větve ji objímají
po tváři hladí hebké jehličí
ve vrcholku šumí melodie noci
veverka tiše šeptá do vloček
Hvězdy se k ní snášejí
z oblak do bílých závějí
nesou ji zpátky do větví
ona se choulí k očím stromu
a spí.
Čekání
Nezavoláš
nenapíšeš
slova neutrousíš
nepozdravuješ
nechceš?
nevzpomeneš!
Čekám
vzpomínám
je mi smutno
čekám
nudím se
kouřím
piju
spím?
a chci!
Ale sám...
Nezavolám
nenapíšu
nepozdravuju
a čekám
Pomalu
zapomínám
nechci
netoužím
nevzpomínám
A ty...
čekáš?!
Koloušek pobíhá po louce
to je dnes překrásný den
to je má lyrická poluce
měl jsem holt moc hezký sen
Jó, pan Jiří Kolář,
ten má aspoň Koláž
ale co mám já, no
leda hovno
Výjimečná večeře
Pozval mě na večeři
Jimmy Hendrix
A já neodmítl a šel
Přivítal mě s kytarou v ruce
a kudrny mu poskakovaly po hlavě
rety zabrblaly pojď dál
a já se octl
uvnitř jeho nočních můr
„Promiň, myslel jsem, že budeme jíst…“
„Zahraju ti novej song…“
a začal
z not chtěl číst
ale už to nešlo…
tak jsem se sbalil
a najedl se v hospodě
U Maceo Parkera
Utopence s chlebem jsem si dal
Jako každý večer
Sakra
Řezničina
Řízneš nožem a otevře se rána
Ponoříš se rukama a ucítíš…
Trhneš játrama a vyndáš maso ven
Na zemi je plno barevného kvítí
Svítí květy září nebe
A idyla si žádá svoje oběti
Řízneš znovu a rána zalije se krví
Ponoříš se rukama a ucítíš…
Utrhneš srdce a položíš maso na trávník
A je to!
Malá útulná kavárna
V malé útulné kavárně
na rohu města
kde končí svět
a začíná něco nové,
kde obsluha je nóbl
oděna vkusně v tvíd
kde nesluší se srkat,
pouze pít,
tam volátka dam
se zdvihají a klesají
jak pod taktovkou
dirigenta orchestru československé televize,
tam tvídový číšník,
sólista baletu národního divadla
tančí tango s vůní arabské kávy,
tam kde se všechno vlní,
tam mají dokonce i pávy,
A tam jsem vstoupil já-
přistoupil nesměle k baru z broušeného skla,
číšnici, co vypadala jako Lída Baarová
nedokázal jsem říci však ani zbla
dokud se sama nezeptala.
Pak:
pivo...
vypotil jsem malé slůvko s pěnou
V tu ránu jsem intimně poznal
podpatek číšnice, co vypadala jako Lída Baarová
a já za smyčců orchestru československé televize
poznal něco nové.
V kabinetu múz
V kabinetu múz
zástupy bujných ňader
sleduji rej bělostných blůz
oslepen krásou ženských jader
před sebou miliony plytkých myšlenek
co se pod tancem v rytmu blues
mění ve fantastické obrazy zabalené do plenek
a rostou v kypré tvary básnického střeva
ňadra rety zadečky a blůzy
v kabinetu mojí sladké múzy
|
|
|
