|
|
|
Bonboniéra Autor: Louda (Občasný) - publikováno 27.8.2001 (00:24:56), v časopise 31.8.2001
|
| |
Nedávno jsem dostal od přítele bonboniéru. Sladké mám rád a potěšen jsem byl tím spíš, že bonboniéra nesla název "Orient dezert". Mohl jsem proto považovat výběr této bonboniéry za záměr, jelikož na východě mé srdce dlí. Dvojité štěstí. Double happiness. Sladké a ještě orientální. Neváhal jsem a počkal si na odjezd kamaráda, abych se do ní mohl pustit. A tak jsem se dočkal.
Na začátek pojídání bonboniéry jsem samozřejmě krabici otočil, abych se dozvěděl, co krásného mě čeká. Jednotlivé druhy bonbónů seřazené do kruhu, u každého popis, jež přemrštěnou chválou příslovečný jest. Tolerantně jsem si odmyslel slova typu vynikající, výtečný, neodolatelný, dokonce jsem zapochyboval i o vhodnosti použíti slovo "lehký". No nic, uvidíme, řekl jsem si. Koneckonců, příjemná čínsky zelená barva působila na mě velmi příjemným dojmem. Jaksi podprahově. A tak jsem pln očekávání otevřel.
Šikovně to mají vymyšlené. Víko krabice doléhá dostatečně na to, aby při jeho zvednutí vznikl podtlak pod ním, takže okolní vzduch vesele zamířil přímo k papírové destičce, k poslední překážce na cestě k orientálnímu štěstí. Složitý systém vzdušných vírů takto vzniklých dopravil vůni dálav až k mému nosu. Bod pro Orion. Papírová destička ještě jednou upozorňuje na vyjímečnost obsahu bonboniéry. Takové: "A nezapomeň, i když ti to nebude chutnat, kup tuto bonboniéru svým známým, neboť tento 'sladký dárek obdarované opravdu potěší'". Destička odklopena.
Nyní jsem plně okusil, jak může východ vonět. Pragmatik by řekl, že jde o čokoládu, nugát, lískové oříšky, marcipán, griliáš...Já, ovlivněn nápisem na zadní straně krabice, vidím jako na černobílé fotografii slona v pokorném postoji, velkého ale skromného, jako všichni sloni, krásného, který může být jenom královský. Na hřbetě sedací ohrada s ovívačem v jednoduše střiženém rouchu, aby vynikla krása, vznešenost, bohatství královo. A nakonec král sám, oblek vskutku skvělý, nejlepší, jaký si Ind může představit. Lehká helma ušlechtilého tvaru, navržená králem samým. Vyjížďková. Ukazuje králův smysl pro estetiku. Je to vášnivý sběratel všeho krásného, co obklopuje lidskou bytost. Filosof. Jeden z mála panovníků, kteří pozvedli Árjavartu nad ostatní státy světa. Všichni jsou za něj rádi, všichni jsou šťastní, že dědičnost titulu královského není tentokrát v rozporu se zájmy země. Nejdražší a nejkrásnější kabátec, jaký vůbec je v králových šatnících. Královy šatny nejsou proslaveny jen svou velikostí, ale i štědrostí; po uvážení králových správců může prakticky každý poutník dostat jeden z královských obleků. Samozřejmě ne ty nejlepší.
K ústům míří první kousek sladkého orientu a fotografie dostává barvy. Část královy helmy je pokrytá tenkou vrstvou červánkového kovu, jinak je celá ze zlata. Do okolí vrhá tisíce nádherně pomíjivých jiskřiček. Celý kraj je zalit slunečným medem. Pozdní odpoledne.
Čokoláda se již rozplývá na jazyku a karamelová náplň hladí duši. Obrázek se dává do pohybu. Majestátní slon moudře vykračuje prašnou cestou, kolem níž stojí několik stromů. Velmi starých stromů. Takhle velké je pamatuje ještě králův nejstarší rádce a přítel. Ovívač. Věk jako by nepoznamenal jeho tělesnou stránku, jen ty vousy, tak bílé a dlouhé, jako by se mu na bradě houpala celá moudrost světů. Jeho oči přitáhnou pozornost každého, kdo se s ním setká. Každého, kdo vycítí studnici lásky a porozumění. Lidé si šuškají, že tento člověk přivádí krále na novou nauku, jež se objevila teprve nedávno. Říkají: "Nevadí, každá nauka, která dělá člověka takového, jakým je králův rádce, je dobrá. Výborná."
Lovecká výprava se vrací domů do paláce. Není velká, král si nepotrpí na příliš velkou slávu. A tak netrvá dlouho, než se pět slonů s lučištníky přelije do zatáčky a zmizí za těmi starými stromy. Za chvíli klesne i ten prach na cestu a na stébla trávy bezprostředně u cesty. Slunce naposledy pohladí harmonické tvary stromů. Tvary časem vryté do mysli rádcovy. Kolik výprav už tudy prošlo, kolik poutníků, mnichů, krys, slonů, tygrů? A kolik ještě projde. Stromy pamatují mnoho. Ale ani ty zde nebudou stát večně.
Ještě jednou se dnes zvedne prach na té cestě. Tentokrát mnohem méně, rádcova chůze je mírná. Přijde ke stromům, uctivě se dotkne kůry, předá a přijme něco lásky a usedne do lotosové pozice...
|
|
|