VŠ
I.
na přijímačky jsem se dostavila já současně se svým tělem tělo obhlédli muži zkušenými pohledy, mě se snažili abstrahovat z nahodilých slov neříkám, že se jim to podařilo, ale vzali mě, čímž nás zatížili značnou vinou zvlášť vzhledem k mé absolutní neschopnosti splnit tu nejmenší povinnost deprimovaná matčinými výčitkami, nadávkami a účinnou pomocí zatoužila jsem po Adamovi, Markovi nabo Davidovi po Dianě, Janě nebo Martě zavolejte jim někdo, ať je obejmu jednoho po druhém a všechny dohromady a královna matka mě pak za to potrestá neví, že jsme si příliš podobní na to, abychom se mohli opravdu milovat jedna nula dvě nuly tři nuly když se to všechno sečte, mohla bych být třeba nula pětin nemám sice ani jednoho čitatelného činitele, ale dost neschopných jmenovatelů proto se pořád snažím něco říct, ale ještě jsem se neodhodlala k žádnému samostatnému kroku
II.
píšu diplomku v tlamě pokoje, v níž magnetismus postele přitahuje jako rozevřený chřtán u stolu mě drží jenom žalostné slovo „složenka“ v tvých utrápených dětských rtech, mami nakonec přecejen padám do peřin, zaplavená ihned lavinou viny, z níž se jen tak neprobudím
ve dvacátém dnu svých halucinogenních narozenin konečně vstoupím do vnitřního domu kromě nepořádku se tu nachází jediný předmět, a je to samozřejmě zase postel čistá, ale proškvařená spánkem, který do sebe nenasytně sypu jako hnojivo, po němž
vzrůstá tráva imaginace postel je zvláštní neživý tvor - můžu na ni symbolicky redukovat nejen sen, svou opojnou kojnou, ale i všechno, co se týká lásky v tomhle životě, kterému říkám můj, ale ve skutečnosti spolu stále nemáme nic společného, o nic jiného zatím nešlo je tu znovu má dávná přihláška - z kolonky „zájmy“ škrtám „kluci“ a přepisuju na „vdát se“ mám k tomu po těch letech lepší kvalifikaci už umím malovat se tak, že mě obvykle ani vlastní máma nepozná |