Až /nepochvalné polaskání/
ďábel s přivřenýma očima
jedním pohybem strhne podvazkový pás
a potrhanými punčochami fialových odstínů
čertovsky ovine Karlův most
do pružných lamel antisplínu
Až
potom chvatně upne
opilecký třas
do brokátem a krví vyzdobené svěrací kazajky
podivně drnčících kolejí
cizích jazyků,
Až
bude nemračno,
ale ani jas
a přivandrovalci lačně oklovou osrdí
a medovinu stehen
našich žen
/ jen jednou, pro zábavu, jak mají ve zvyku /
a vnoří rozeklané jazýčky
do naší krajiny
/ za našimi nehybnými zády /
a budou křičet:
Co Vám je!
vždyť přece smrt nebolí
a záhy
Až
postaví přenádherně
hnusný hospody,
jen z čirého skla a kovu,
pivnice s umělým akváriem
a plastovými nohami u stolu,
hned vedle zbytku českého slaměného stohu,
s výhledem do zohyzděné krajiny
a torzem barokního kostela,
co nedohlédne k nebi,
natož k Bohu
Až
zapomenem dětem vyprávět pohádky
a český Honza bude jíst hambáče
a nebude to Honza,
ale Ian nebo Johny,
/ muži teskní
a chlap, ten prý nepláče…/
Tak tehdy
se s e j d e m e,
potají a při svitu louče
v zednářském podzemí,
/ možná pod pumpou,
možná pod bankou nebo
pod sklepením mekáče…/
dáme nohu přes nohu,
bradu pod hlavu,
srdce do dlaně
a přečteme si konečně tichým hlasem
ty t o t á l n ě
zmagazínovaný
básně…
|