|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Na balkoně se válí
velká, bílá
koule z lustru.
Na posteli tvé tělo
bez tebe,
bez hlazení než usnu,
bez šepotu.
I když
i bez šepotu
se stmívá.
Jsem to víla, nebo co
a jsem taky ta, co málem tady
shnila, když ses tak snažil,
lásko,
když ses tak snažil
upokojit a ukojit
mě izolepou
na koni.
Křičím a trhám se na kusy,
do očí kaktusy a na ně třešně
ti dám,
abys spěšně,
lásko,
spěšně šel dál
a nerval mi do uší
svá pšššt a pes, že už nehlučí
a hlava tě nebolí, zítra že nevstáváš.. . . . . . . . . . . . . . ..
že už jsi jiný a já že jsem furt
tak blbě stejná,
že těch "že" je až moc,
že hlava se mi točí
okolo symetrál,
že přidáváš plyn a řveš
tak se toč, toč,
pralinko.
Pomřely stařenky,
pomřely na zimu.
Chudobky bělavé
spí.
Sypu tě na jejich
povlaky do peřin,
na jejich stín
i víru.
Mladý
a krásný
jsi byl,
když hořel's,
lásko,
. a měnil ses v dým
.
.
.
. . . . . . . . . . . . .
a špetku
klidného
vláčného
smíru.
.
. |
|
|