|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Držím tvůj pud
pevně u sebe,
spoléhám na osud,
když uléhám do tvých
nohou
a tiše courám se s nimi,
můj nahý.
Je tak
snad
né...jít...
Do ruky cestovní pas
a na nohy sibiřky.
Pojeďme
do Ruska
pro matrijošky,
bábušky zachumlané,
na mráz.
I přesto se třesou,
jak moje ruce
zkřehlé,
Fjodore Michajloviči,
jak bláznivě se třesou.
Nepřijedem.
Je míň než běžně v tuhle dobu bývá,
ve vedlejším domě cinká už
časné kuropění,
sousedka slepice puťá,
puťá k sobě,
a já
brečím ve vaně,
že nejsem jedna z těch
malých kropenatých,
že ani kuropění nejsem,
ani mňoukání koček ne,
ani mrouskání se po nábřeží
nejsem...
Tak chladně jít
a nic nezabořit
je snadné.
Brebentím do vody,
ať hltá,
až se oba z něžností
svléknem
a zašpiním pochyby
kapkou světla.
Jsi tak syt a
já tak syta.
Jsi tak syt,
že zase v tebe trýznitelsky
vtékám
a
haraším
s iluzí
mléka
v pravé
prsní bradavce.
|
|
|