|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Ještě chvíli tady posedím.
Než se oba ponoříme
do peřin
každý do jihého
otisku tváře.
A každý další takový
zářez
si vryju pod karpaty
prstů,
v hrsti sevřu hrstku
sněhu.
Oči na znak plavou
skrz peripetie smutnění,
přes tvé nehty
do peřin,
přes tvé zuby
do cárů
peřin.
V malém zákrytu a na patníku
a v dešti sedím.
Vidím tě v kaluži
na náměstí,
a venku je
jakoby nikdy
se nelilo,
jen se nelilo.
Jsem studená malá blondýna,
jsem zrzka a černý tmel
do uší,
do uší
tvých žen,
jsem čistě purpurová.
Nejsem všechno,
nejsem celá
rozčtvrcená,
rozpolcená
osoba.
Ale jsi-li ty líh,
rozpouštědlo pro mé
tělo,
pak já jsem konec
tvých nenarozených
zakopávaných
duší
od konečků karpat
po okraj
uší,
jen po okraj.
V otisku jiné tváře
jsem
jako tvá minerva už
zcela připravena.
|
|
|