Na druhou
je někdy víc než na třetí
(pomalu to začíná vibrovat)
(hrozí zhroucení)
matika kouzelných
děravých nocí
tekoucích komínem dovnitř.
S rozvahou
zapálíš pět lahví nudy
dřív
detonace
ne-ne-ne-bezpečného
neguj to a získáš
jsoucno.
Utíkej
dolů
(nahoru, nanovo, naoko)
dírou v plotu
tečou do světa lidí
malé milé (nepasující mnoho)
čerstvých životů z děr
v černých kruzích
vesmíru.
Je to furt stejný
furt lidi
zvířata
a kytky
(bez diskriminace)
hnojí, zhnojí, kojí
pohnojí?
a nakonec stejně
ztlejou, chcípnou…
někteří si staví domy
v náladách
svých balad
a zpívají do božích oken
vždycky když vyhřezne slunce
zase ty svoje světlý kecy
o budoucnosti.
Vždyť je to směšný.
Malý děti;
V malých metafyzických skořápkách;
S pomlázkou v ruce;
Koledují
Koledují…
Kolidují?
Já ty on ona ono
Kdo je víc – víc než kdO
Ne nepodobné nule.
Vstávej!
|