Zase po dlouhé době poslouchám Louise.
A dívám se na všechny obličeje
v mém pokoji.
Modiglianova Dáma s černou kravatou
- vlastnoručně malovanou kopii mi věnoval
před třemi lety můj mladý kamarád, že prý jsem to já.
Oči obrácené dovnitř, hrdost a melancholie
(prostě celý on)
Na komodě fotka jednoho Kanaďana - jazzového hudebníka
co se před lety setkal s jiným mým kamarádem
v Indii, kde se učili hrát na sitár
a rok nato spolu hráli v Praze.
Ten Kanaďan ve svý muzice obsáhne Louise
i ruské klavírní romantiky.
Odstěhoval se před mnoha lety
na sever, má tam farmu.
Orlí nos, oči plné síly a snění.
Dívám se na ty dva obličeje
a mám zas chuť
otevřít dveře
a jít ven.
|