|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Sněnou Prahou
Broukáš mi píseň,
ztracená – víš že jsem
v cihlách pamětí
a něha objetí
se holubům doveze,
jak láska z pustých mezí.
Až rozezní se smyčce,
Cherubín v nahé uličce
zdvihne za křídla
(či pouhý náznak křídel)
zkřehlé pelikáně,
to, které trpělo za mě,
když jsem se tolik snažila,
ze všech sil ulétnout...
Pláchnout z teplických pramenů,
které mi rány hojily,
v severních městech bijí jinak hodiny.
Že nedoběhnu zvuky houslí,
myslí si všichni;
avšak dlouho jsem učila svá ouška oslí
(si zvyknout slyšet)
Broukáš mi píseň.
Že letím za Tebou,
(všeobecně) ví se…
Netančím říct: „Bojím se.“
Ale:
Točím se po vzoru orlojů
posílám vzdušné polibky domů,
myšlenky mne totiž poutají
k stavbám dějin kamenným,
kde sedíš Ty a drobíš jim.
(holubům)
Až se časem postavíš,
postavíš z prachových pírek dům,
a byl tak důvod,
proč sypat holubům...
|
|
|