Skončím jednu svojí misi a vydám se dál. Lucerna mi bude věčným přítelem a křižovatky cest mě zavedou do nových míst. Dobrodružství nehledám. Jen s očima upnutýma k nebi luštím hieroglyfy zpráv, co píšou v modravách supersoniky, a po nocích se budu snažit pochopit, co mi Nejvyšší napovídá. Hledám Hvězdu, která mi zářila kdysi. Nezáří. Zrak zeslábl a hvězda asi pohasla. Není. Ztratila se. Možná se to stalo nedaleko čínského altánu v parku vlašimského zámku, možná někde na Brusce u výstupu z metra. Není, ale potřebuji ji vzít do dlaní a cítit, jak hřeje. Cesta k Ní potrvá další milióny světelných let. Ale pocit, že existuje a po ekliptice se vrátí, povede moje kroky dál až do místa setkání. A jestli mi dojde petrolej v lampě, prachem jsi a v prach se obrátíš. Cestou za Ní  půjdu stejně dál, dokud se naše ruce nesetkají jako tenkrát při západu Slunce kdesi vysoko na údolím Sázavy.