Tak jako noc minulou, dnes opile se trousím,

do uličky posetmělé chtě nechtě už musím.

Hemeless jeden otrhaný u popelnic sedí,

upřeně a do ničeho bez myšlenek hledí.

,,Nemáš pěťák?“ na mě sahá,

rukou v kost a  chladem vraha.

,,Nemám nech mě, sám dřu bídu,“

odseknu, když blíže přijdu.

Nemusím mu přece říkat, že peněz trochu mám,

nemusí přec nikdo vědět, že utratím je sám.

,,Takovýhle boty, a to zlato, tebe že nouze kojí?!“

,,Já jsem student dědo a to hodně stojí.“

Rozejdu se znovu, stařík lehne, víčka složí,

ulice se v ticho noří.

Však  strach  mnou drze  prochází,

že snad kdos mě doprovází…

Stíny tak děsivé tvoří lampy svítící,

sem tam se ozve přidušený vřískot

a cosi děsivé je cítit blízko.

Rychle se otočím - támhle se blýsklo!

Stojím sám v kaluži, voda do bot přijde snáz,

vědra potu lijí na mne a na záda ženou mráz.

Tu kdes v dáli, tupý náraz tichých kroků

ostřím oči, vteřiny jsou delší roků.

To jen kočka, pomyslím si v duchu,

když pak další výkřiky derou se mi k uchu.

Ohlížím se, blednu, rozejdu se znovu,

ať uniknu rychleji, tomuhle na mě honu.

Spěchám chůzí strnulou, s křečemi

a z kalužin na nohy voda proudem teče mi.

Nic z toho nevnímám, kéž bych byl už pryč,

ve strachu a nemaje koně ani bič.

Další kroky myši ztiší,

napnu uši, když je slyším,

rozsvítí se náhle jedno z mnoha světel,

leč na nikoho nemají moje oči zřetel.

Vidět za mnou mnoho není,

jen tam běs a hrůza pění.

Trochu se uklidním, jen kousek mám domů,

v kapse ostrý nůž a velké svaly k tomu.

Když však znovu na patě,

otočím se –  proklatě!!

Kohos vidím, můj strach za sbírá,

nahou čepel v drápech svírá.

,,Kdo jsi?!!“ křiknu. Cosi vzduch rozčeří,

hladkou ocel neomylně do břicha mi svěří.

Najednou tam ležím v kalužině tváří,

to už mi krev na kůži smrtihlava ztváří.

A přetěžké kamení propadá mou hrudí,

až na duši děravou u srdce mě studí.

Nemůžu vstát, čísi ruka v kapse mojí,

černé vlny kolem rojí.

Rychlejší těch prvních, slyším kroky nové,

začínám chápat. Moje tělo plave,

topí se ve vlnách černých a usínám,

pro pár peněz. Svůj osud proklínám.