Už Adam a Eva byli vhnání z ráje,
pro jejich nevhodné chování.
Zdvižený prst bělovlasého starce,
jenž dělal ty, ty, ty,
byl jim varováním.
Pod stromem zelených lístků
a šťavnatého ovoce,
v mechu měkoučké trávy
(s nudou plácající se ruce)
napadlo Evu milování.
Nenapadně a pěkně okolo,
jak žena to jen umí,
přistoupila k Adamovi.
V krásném letním dnu,
do pasu zakrytí vysokou travou,
ve stínu stromu,
stala se dravou tygřicí
s obličejem koťátka.
Adam, když viděl tu krásu
a slyšel její hlas,
zpěv pěnkaví i potůček bublavý,
přál si, aby jeho ruce větrem byly
a pročechraly její vlas,
pak pomalounku,
jako vánek, objaly její pás.
V té představě se bohužel,
příliš zapomněl.
A starce,jež dělal ty, ty, ty,
už vůbec neviděl.
A tak se stalo, co Eva chtěla,
dostala jablko ze stromu poznání,
co potřebovala, to se dozvěděla.
A Adamovi?
Zůstal had - místo kravaty.
|