|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
POSLEDNÍ RENDEZVOUS
Karel se na Janu zlobí. Zase
přijde pozdě. Dali si sraz na Petříně, pod Máchou a Karel už čeká dobrou
půlhodinu a Jana stále nikde. Někdy si říká, jestli to vůbec má s Janou
nějaký smysl. Hezká, to ona je, hloupá taky není, ale Karlovi se pořád zdá, že
v tom jejich vztahu něco vážnějšího chybí. Možná si ho neváží. Ano, to by
mohlo být ono. Za ten půlrok, co jsou spolu se zatím všechno točilo jen kolem
Jany. Chodili tam, kam chtěla ona, v čase, který vyhovoval hlavně ji. On, Karel
se zatím musel vždy přizpůsobit. A dnes? Dnes se to Janě hodilo v pět
odpoledne, Karlovi ani moc ne, ale za deset minut pět stál pod Máchou. O půl
hodiny později tady stále stojí a začíná být ze svého vztahu s Janou lehce
unaven.
Najednou kolem něj projde mladá
dvojice. Vypadají tak odlišně… Mladík je vysoké a zoufale hubené postavy. Pod
polodlouhými mastnými vlasy se dívají chytré oči zpoza tlustých skel
nemoderních brýlí. Na bledých tvářích jsou vidět pozůstatky pubertálních
kožních potíží. Dívka je naopak nepříliš vysokého vzrůstu, ale o to více
širších ženských partií. Z jejího širokého růžolícího obličeje září
optimismus. Tato nesourodá dvojice před sebou tlačí zánovní kočárek a beze slov
hledí před sebe. Přitom se šťastně usmívají.
Karel tuto dvojici upřeně
sleduje. Když kolem něj projdou a začnou se mu ztrácet z dohledu, lehce se
Karlovi zamlží zrak. Pootočí hlavu a dole pod kopcem uvidí Janu, která
právě začíná stoupat směrem k němu.
Nemůže Karla zatím vidět a tak ji nerušeně pozoruje. Vysoká, opálená podle
nejmodernějšího odstínu, dlouhé černé vlasy, se vlní jak v pravidelných
intervalech pohazuje hlavou. Vytříbený vkus. Extratřída. Oči jsou schovány pod
tmavé černé sluneční brýle. Lehce se usmívá, ví, že se za ní muži velice často
otáčejí, když si tak kráčí ve své kraťounké sukni a minitričku
bez rukávů.
Karel ji sleduje s obdivem,
je to vážně kus.Najednou se mu Jana na chvíli ztrácí s dohledu. Karel
zvedne ruku, ve které svírá kytici růží a dlouze se na ni zahledí. Najednou se
pomalu otočí, přistoupí k odpadkovému koši a kytici do něj jemně vloží.
Vsune si ruce do kapes a vykročí opačným směrem, než kterým přichází Jana.Karel
pomalu odchází. Kdyby mu někdo v té chvíli pohlédl do tváře, viděl by, že
se usmívá.
|
|
|