Věru, seděl jsem tam dvakrát
pečlivě rozprostřen do prostoru
mezi svá drásadla
v mastný sádelnatý břich ticha
V posuncích cosi čpělo leklýma skřelema
stání co stání --- plesnivá herka
táhlem
a On lupal klouby a chrastil knoflíky u vesty
a napínal prak
pořád jen napínal ten svůj prak
a hnětl kuličky z červené hlíny
Já myslel na létavce
díval jsem se přes rameno
kam až kam až
a potil jsem myšlenky
na podzimní rovnodennost
v tiché noční aleji kaštanů...
ale On tam pořád byl a rostl
v tváři mu seděla straka a...
kradla mi každé druhé polknutí
Zalézal jsem do sebe jak hmyz
přitisklý k štěrbině svého vědomí
mříží jsem se držel jak madel
- v hlavě žulu a měď -
učůrával jsem stehy svého bachaře
chirurgickou ocel hluboko
pod lebeční kostí
slova jsem lámal
ožvejkané konce špejlí strkal do úst
a nebylo mi pomoci
a nebylo pomoci
|