Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 16.11.
Otmar
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Co krumlov dal a vzal z kolekce Nebezpečná místa duše
Autor: vabartos (Občasný) - publikováno 6.9.2005 (14:43:24)

Prozření

 

Převalí se na druhý bok a přeje si, aby byl u ní. Hradec pomalu usíná a on vzpomíná na romantické chvilky se svou dívkou z Krumlova, na všechna ta krásná slovíčka, která mu šeptala do ucha.

„Princezno ze zámku…,“ povzdychne si, ponoří hlavu do polštáře a usne.

Náhle jako kdyby se vznášel nad postelí a nad svým vlastním tělem. Nic mu teď nebrání, aby se za svou láskou podíval.

Celý průlet českou krajinou se slije v jeden obraz. Vše se halí do modré mlhy. Konečně se opar rozplyne a před ním se objeví krumlovské pahorky. Vidí už i nasvětlený zámek, je překrásný!

Vlétne oknem dovnitř, ale jeho milá tu není.

Hodnou chvíli po ní pátrá. Prolétává klikatými uličkami Krumlova. Náměstím zazní jeho zoufalý výkřik, avšak k spícím lidem dolehne už jen jako konejšivě kvílivá ozvěna meluzíny.

Potom si vzpomene, kam jeho dívka chodí nejraději. Do parku! Často tam rozjímá.

Hodiny na věži novogotického kostela bijí půlnoc.

Bojí se o ní. Nebývá tak pozdě venku.

Je tam!

 „Lásko moje, já se o tebe tolik bál!“ začne, i když k němu sedí zády a snad si ani nevšimne, že na lavičce není sama.

„Sluníčko moje, miluju tě!“ snaží se upoutat její pozornost.

„Víš, já tě taky miluju,“ nesměle se přizná dívka.

Nedívá se však na něho, ale na kluka vedle sebe. Začnou se líbat.

„Ale…“ zablekotá duch. Nedokáže to pochopit.

Hodiny bily čtvrt na jednu.

„Dlouho jsem si to neuvědomovala, ale teď to vím,“ přitulí se k němu.

„A co on?“ zeptá se.

„Teď tu není!“ usměje se a ani neví, jak moc se mýlí.

On už ale od nich dávno zrak odvrátil. Nechal je tam, ať si cukrují.

 

Ráno ho probouzí máma. Zděsí se.

A co vy? Už jste byli někdy nevěrní?

 

Noční děs

 

Proběhne úzkou uličkou. Letmo se ohlédne a přebíhá most směrem k zámku.

Její kvap rozrývá ticho krumlovské noci.

Udýchaná se zastaví na druhém břehu. Upokojuje se. Je tady sama. Uvědomí si klid, který svým chvatem narušila. Odlesk měsíčních paprsků ve vlnách Vltavy osvětlí její tvář. Slyší teď i blízký jez.

„Holka, nešil,“ domlouvá si, „nikdo tam nebyl.“

„Myslíš?“ přeruší ji hluboký mužský hlas.

Zatají se jí dech. Pomalu se otáčí. Stojí za ní tmavá postava.

„Myslíš, že mi jen tak  utečeš?“ zasměje se.

Dívka se dá opět v zběsilý úprk a muž ji pozoruje, směje se.

Srdce začne zběsile tepat a hlavou jí běží smršť myšlenek. Nedokáže to pochopit.

Zmizí zpátky v klikatých uličkách. Přeběhne mostek přes mlýnský náhon a dalším mostem se pokouší dostat na zámek, kde bydlí.

„Proboha, co to je?“ zařve zděšeně. Temná postava, před kterou utíká, se objevila na druhé straně. Dívka uvázne pohledem na ukřižovaném Ježíši uprostřed mostu.

„Opatruj mě,“ pokřižuje se.

Zavře oči. Zbrkle proletí mostem a blíží se ulicí až ke schodišti vedoucí na zámek. Zastaví se. Ten přízrak nechala za sebou. Směje se jí zas.

S posledním zbytkem sil překotně vybíhá schody. Na jednom z nich si vyvrkne kotník.

Musí ale dál. Ostrá bolest ji stravuje při každém dalším kroku.

Konečně se dostane na první nádvoří. Je už skoro doma. Jenže se jí nedostává síly.

Snaží se schovat za stromem. Čeká.

„Mě se nezbavíš,“ ticho proklaje jízlivý smích.

Dívka přitiskne tvář pevně ke kmeni lípy, jejíž kůra začne krvácet.

Přízrak se z ničeho nic vytane z přítmí. Prosí ho o milost. Duch se stále směje.

Vymrští se. Kopne směrem k němu a běží do zámku.

Přízrak ji dožene. Dívka padá k zemi, ale ještě není vše ztraceno!

Chvíli sebou zmítá, pak se vyškrábe na plot medvědího příkopu a snaží se postavu odkopnout.

„Pomoc!“ Prosebný výkřik se rozlehne celým městem a odráží se od krumlovských lesů. Zpět se vrací jako lhostejný výsměch všech apatických lidí.

Postava ji sráží do příkopu.

 

Rozednívá se. Noční klid, zčeřený půlnočním zápasem, proříznou první sluneční paprsky a lidé, mířící do práce. V očích prvních turistů je znát otázka.

A co vy? Býváte pomstychtiví?

 

Setkání

 

Cosi mě probudí. Bedlivě naslouchám. Jako kdyby někdo chodil po půdě. Nechce se mi tam. Nakonec se překonám a vstanu.

Opatrně stoupám po vrzajících schodech. Vezmu za kliku podkroví.

Otevře se mi pozoruhodná podívaná. Předměty létají vzduchem, až mne jedna knížka udeří do hlavy. Omdlím.

A procitnu, teprve když vše utichne. Uprostřed místnosti stojí milenecká dvojice duchů.

Líbají se. Občas přestanou, aby se polaskali po vlasech. Dívka se konejšivě zadívá do duchových očí. Něco mu pošeptá. Duch se usměje. Ona přimhouří oči, když ji pokládá na zem.

A snad by pokračovali, kdybych to byl vydržel.

Vystoupím z příšeří podkroví. Zaleknou se.

Vikýřem proniká měsíční svit. Hledí na mě zmateně. Dívka se zvedne a začne se smát. Její smích slyším jen jako slabé myší škrábání.

Duch také vstává. Usměje se a opráší si záda. Natáhne pak ke mně ruku dlaní vzhůru.

Na znamení přátelství mu vykročím vstříc a dotknu se dlaní pravé ruky té jeho.

V tu chvíli prolétneme krumlovským náměstím. Vzdalujeme se pryč.

Celý průlet českou krajinou se slije do jednoho šedivého obrazu. Rozprostře se před námi Hradec Králové.

Jsme teď v pokoji staršího činžovního domu. Na posteli se tu převaluje kluk, velice podobný duchovi vedle mne. Křičí ze spaní. Pohlédnu průvodci do tváře. Věčnost.

Opět uzřím krumlovský zámek. Kolem náměstí zamíříme do parku. Sedí tu na lavičce dvojice milenců.

Jako nehmotný přízrak sem přilétá i ten kluk z Hradce. Obklopuje ho modrá záře. Nevidí nás.

Vznáší se nad milenci. Něco říká a kleká si dívce k nohám. Milenci se začnou líbat.

Barevný duch zbledne. Potom splyne s mým šedým průvodcem a ten zmizí.

Objeví se místo něj dívka. Natáhne ke mně ruku dlaní vzhůru. Přijmu ji.

Vzneseme se nad Krumlov, který zahalí šedivý opar, z něhož vyběhne dívka podobná té, co před chvílí seděla na lavičce v parku. Přeběhne most a zastaví se až na plácku pod zámkem.

Měsíční svit, odražený od hladiny Vltavy, jí vpadne do tváře. Vždyť je to má průvodkyně. Objímá ji ovšem modrý opar.

Náhle se vrhne opět v zoufalý úprk. Zmizí nám z dohledu, ale během několika okamžiků se objeví na sousedním mostě vedoucím přes Vltavu, nad kterou jsme se vznesli. Křižuje se.

Otočím se k průvodkyni. Věčnost.

Letíme za dívkou, která se nám ztrácí na schodišti. Podjede jí noha. Spadne za schody a škaredě si odře tvář.

Její cestu následně lemuje krev. Před zámkem se sklíčeně přimkne ke kmeni staletého stromu. Její zkrvavená tvář pomalu sjíždí po kůře lípy. Barví ji rudě.

Bezradně mumlá něco nesrozumitelného. Pak se ožene. Vyskočí. Uběhne pár metrů. Opět padá na zem a nakonec skáče do příkopu, kde ji roztrhají medvědi.

Její duše vstoupí do duše mé průvodkyně. Vše se rozplyne.

Jsem zpátky v podkroví jednoho z domů českokrumlovského náměstí. Měsíc vikýřem hází podivné stíny.

Záhy ho ale umlčí mrak. Stojím tu sám a má ruka zeje do prostoru.

 Obrátím oči v sloup a povzdychnu si. Je to tak dávno.

Zavřou se za mnou dveře a vrzající chody uzavřou tuhle podivnou vzpomínku. Kéž by to tak bylo.

 

Ráno na čele nahmatám modřinu. V rohu zaškrábe myš.

A co vy? Jaké byly vaše lásky?


Poznámky k tomuto příspěvku
celej on (Občasný) - 6.9.2005 > Krumlov jsem nedávno navštívil a poměrně mě uchvátil svojí atmosférou a středověkostí. Proto to je pro mě srrdeční záležitostí...geograficky to tam máš koukám prolezlé..
Příběh se mi páčil také. Myslím si že se ti podařilo zachytit ducha toho tajuplného města...dalo by se z toho vyždímat víc ale střídmost je pozitivní vlastnost, tak ti jí nemůžu vyčítat. Mé celkem vysoké:) požadavky jsi vyplnil...hezký gotický, povedené.
POkud bych měl ukázat prstem na něco co se mi tam opravdu nelíbilo, tak můj ukazovák spočine na na těch otázkách na konec...přišli mi tam navíc. Ohradíš se že je to věc názoru a je:) Jen ti říkám můj názor na to.
Celkově skvělé!
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 vabartos (Občasný) - 7.9.2005 > DondedoG> Jo, ty otázky tam navíc skutečně jsou. Celá věc je vizuální a tohle je jako by navíc. Úmysl byl takový, aby se to odlehčilo, protože celé vyznění by nemělo být tak děsivé a fatální.
<reagovat 
 celej on (Občasný) - 7.9.2005 > vabartos> Nevím, čoveče...mě příjde, že místo odlehčení, to způsobuje jakousi prvoplánovanost. Po každém té kapitolce ve mě kolovali různé myšlenky a pocity a tou otázkou si to srážíš jen na jeden okruh pocitů, tebou daných...
<reagovat 
 vabartos (Občasný) - 8.9.2005 > DondedoG> No, asi nezbývá než při příští editaci ty otázky smazat.
<reagovat 
Rony Rubinek (Občasný) - 10.9.2005 > Je to zajímavé, neobvykle zpracováno, mě se to líbilo. Krumlov považuju za jeden z nejkrásnějších zámků a už dlouho se tam chystam na výlet. Souhlasim s Dondiem, ale nemusíš ty otázky mazat, zatim jsou to jen dva názory, další může být opačný.
Body: 5
<reagovat 
 vabartos (Občasný) - 12.9.2005 > Rony Rubinek> Já se strašně bál, jak to na vás bude působit, protože s těmito povídkami jsem si dal strašné práce a dokonce si i rozepsal cosi jako storyboard (celou povídku po záběrech).
Ty otázky tam vůbec nejsou podstatné. A vážně tam ani nemusí být. A nemyslím, že by na tuhle věc mohl být opačný názor. Ambivaletní názory se teď objevili na příklad na můj esej, jenže to je pak v tom, že někdo nečte mezi řádky a nepochopí podtext. Tady nic takového není. No, uvidíme, jestli se třeba někdo nakonec nepřihlásí, že se mu to vůbec nelíbí!
<reagovat 
 vyžvejkanej šroub (Občasný) - 12.9.2005 > vabartos> ha!

nečte mezi řádky a nepochopí podtext..... :o))))))))))
<reagovat 
 Rony Rubinek (Občasný) - 12.9.2005 > vabartos> není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem. Takže pokud ano, moc si s tím nedělej hlavu. Každýmu sedne něco jinýho. Mně třeba právě tyhle strašidelný story, už odmalička je hrozně ráda čtu. A kovbojky:-))Ty jsem čítávala dřív. Třeba Olověný růženec, ta je asi padesát let stará, ale jedna z nejkrásnějších:-)) Z hororů se to snad nedá ani vypsat. Naposled mě vyděsil jeden, co jsem viděla na DVD, pak 14 dní nespim:-))
<reagovat 
 g morr (Občasný) - 12.9.2005 > vabartos> 

S tím esejem si skutečně moc nefandi. "Ambivalentní názory se objevily"... to je jako kdyby se o tom strhla diskuse ve vědeckých kruzích, trvala půl roku, měla na svědomí několikery brejle a falešné chrupy. To se tedy nestalo.

 

A proč by se mělo číst mezi řádky? Pokud píšu esej, bude mou ctižádostí napsat ho naprosto jasně. Čtení a psaní mezi řádky... nám snad není třeba. Zvlášť když jde o jakési obrany češtiny. Protože jestli se opravdu anglofonní mafie, o které psává jistý šílený esperantista, dívá a poslouchá... stejně nám nerozumí.

 

Tady to se mně vůbec nelíbí. Ale rád ti přiznám jedno: umíš docela slušně psát. řekněme na člověka, tkerému budemaximálně dvacet. Výtečný základ, dobré věty a dobře za sebe poskládané. To je ten první předpoklad pro psaní. Jak to je s tím druhým, totiž jestli máš opravdu co psát, to se ukáže časem.


<reagovat 
 vabartos (Občasný) - 12.9.2005 > vyžvejkanej šroub> Taky s tím souvisí atmosféra.
<reagovat 
 vabartos (Občasný) - 12.9.2005 > Rony Rubinek> Já viděl Úsvit mrtvých, vzalo mě to, ale když měla na konci přijít nějaká katarze, stále jsem hledal, co mi ten film měl sdělit. Byl to skoro takový obraz, jak to mohlo vypadat v New Orleans, když nepřicházela pomoc... ale žádné poselství, ani myšlenka, jen skvěle udělaná zombie a efekty. Škoda. Nejvíc mě bavily Krajní meze a Akta X.
<reagovat 
 vabartos (Občasný) - 12.9.2005 > g morr> Skládat za sebe věty mě učil Filip Rajmont, já můžu sloužit jedině svou fantazií. No, jak to vypadá, asi mi v životě nic jiného nezbyde než psát, protože z herectví mě vyhodili. Jinak teda většinu věcí, které zde teď publikuji jsem napsal ve svých šestnácti a sedmnácti. Tak težko říct, jakou cestou se od té doby talent ubírá...
<reagovat 
 Rony Rubinek (Občasný) - 12.9.2005 > vabartos> Jo, to já taky můžu. Úsvit se mi moc nelíbil.
<reagovat 
 g morr (Občasný) - 12.9.2005 > vabartos> Fajn, ten nízký věk zřejmě vysvětluje i zálibu v různých klišé apod. :)))
<reagovat 
 vabartos (Občasný) - 12.9.2005 > g morr> Ne, klišé jsou moje hoby. To je další věc, kde by člověk u mě měl číst mezi řádky. Ale to už bych prozrazoval moc.
<reagovat 
 g morr (Občasný) - 12.9.2005 > vabartos> To neprozrazuj, bojím se, že bys ňa tým ranil příliš hluboko :))
<reagovat 
 vabartos (Občasný) - 12.9.2005 > g morr> Ne, ale prozrazoval bych dost ze svého umění a to tajemnství si každý kumštýř chrání. Mimochodem, děkuji za ten kompliment.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter