Venku
Venčíku pocem ty kluku!
Zavolala paní na svého jezevčího pejska.
Překvapeně jsem se ohlédla
jak jsem šla kolem.
Pobavením jsem upadla.
Sníh byl čistý, právě napadal.
Paní se ohlédla a šla dál.
Venčík se zastavil
a chvíli mě pozoroval.
Paní se ohlédla a zavolala
Pocem Venčíku ty kluku!
Pořád jsem ještě ležela
líná vstát.
Venčík paní neposlouchal.
Popoběhl ke mně a zaštěkal.
Pořád jsem ještě ležela
líná se zvednout
a setřást ze sebe sníh.
Paní křikla
Pocem Venčíku ty kluku
můj!
Venčík odběhl a už se ani neohlédl.
Vstala jsem a začala se smát
až se lidé otáčeli. |