Neděle 7. srpna, Bludov. Spajdr?? Ten klobouk znám! Spajdr. Potřeseme tlapkou a vzájemně se potěšíme zprávou, že oba míříme na tábor. Do Bludova nás veze stařičká kráska č. 830 alias Kredenc. Trochu mne děsí, že ve vlaku nevidím nikoho s bágly. Asi dorazili o vlak dřív.

       Ouha. Nádraží jak po vymření. Rozpačitě na sebe koukáme, vždyť je nás míň než prstů na rukou, organizátor se neprohlašuje. Divné.

       Jakási blondýnka (dnes už vím-Anička) přináší obálku od přednostky stanice. Nadšeně se vrhám na šifru. Taktéž Pavel. K papíru s klínopisem se nás víc nevejde a tak zbytek luští nápovědu a seznamuje s Olivami a spol.

       Šifra nás posílá asi 5 km po modré. Cestou míjíme jeskyni na Špičáku a doteď mne mrzí, že prohlídku zamítáme. Následně se rozpršelo. Děcka tahají pláštěnky, já deštník. Stoupám v čele karavany a za oponou proklatě mokrých keřů zřím pod plachtou tři zkřehlé orgy.

       Výše jmenovaní nás po starém zvyku uctí chlebem a solí, načež nás ženou další čtyři km k chatě. Snad toho se zalekne Oliví trojice, kterou již více nespatříme. Zato se můžeme pokochat pohledem na chatu ukrytou v lese, bez elektřiny, světla, signálu telefonu… zato s luxusní studničkou jak vystřiženou z čajomilné literatury.

        Žaludky oblažíme porcí těstovinového salátu, duši představou, že bychom byli chlebem, solí, bramborou, borovicí, šípkem, slabikářem či atlasem.

        Pondělí 8. srpna. Do práce je to hodina ostrou chůzí, slabé tři kilometry. Od Pražského pramene jdeme na vlastivědnou vycházku s motem - takhle by to, prosím, mělo vypadat a tenhle úsek je náš! Náš kilometr vede strání a už na první pohled je potřeba postavit dva mosty. Nakonec budou tři se spoustou schodů a pažením, které bude držet chodníček vykopaný ve stráni.

        Pavel, který stavíval silnice, dostane Spajdra a prosté zadání: Tady bude most! Na místě zvaném Dukla je prudká stráň a na 6 bahnitých metrech ji smáčí tři potůčky. Ne méně než dva dny sypeme kameny za důkladné pažení z klád. Obří dospod, pak velké, drobnější a štěrk aby pohodlně prošli  voda i stařenky. My holky s motykami plejeme prvních a nejlehčích 400 metrů.

       Odpoledne jsme se měli dovědět co skrývá Askiburgion. Klíčem nám byly slepý čtverec, pavučina, ovčín a hlavolam. A objevili jsme? Jeseníky! Jméno staré 2000 let.

       Úterí 9.8. Drsný Spajdr vybírá ze všech dívek právě mne, tedy Drsnou Jarmilku do party technických staveb aneb Baheních Potkanů. Bahna a taky krumpáče si užiju. A pekelně mne to baví!Silničáři dorazili k Dukle. Část nářadí nám zabavila Haha pro řemeslný tábor, který staví další úsek Sofiina okruhu. Nachlazený Tom Hradil nás po práci bere za prameny, abychom věděli co a proč tu děláme. Večer vyprávěl o Priessnitzovi, nemýlím-li se.

      Středa 10.8. Zahájeny práce na Dukle II-haťový chodníček. Já pleju, kluci napodobují dřevorubce. Potřebujeme kvalitní dřevo, lázně pořádné vybavení nepůjčí a porazit soušku zabere zbytek dne. V poledne kluky opouštím, bych s Katkou stvořila oběd. Proháním ji jak starý otrokář a večer schytáme pochvalu.

      Odpoledne  malujeme na obří  plátno ve stylu moderním,  držím se  levého cípu  zuby nehty a bojuji
o život Rudého brontosaura. Ne, toho nám nezamalujete! Večer si hrajeme se slovy a Spajdr boduje. Jeho popis našeho příjezdu ve stylu pubertálního klacka nemá chybu! Danča za všeobecné radosti (a spánku) předčítá na dobrou noc Cimrmana.

       Čtvrtek 11.8. Navážení štěrku na Duklu I, sesazení mostku na Dukle II, jen hřebíky chybí, otvíráme kamenolom a dláždíme schodky. Silničáři dorazili k budoucímu Mostu přes řeku Kwai.

       Odpoledne stříháme obrázky z maxiplachty včera nakreslené. Opět bojuji o život Rudého fronta, ale dá to fušku. Miniaturisté jsou agresivní-chcou kdejaký kousek barevné šmouhy. Pak jsme jak pavoučci šplhali po lanech opisujíce nohama písmen V,X a =. Pohled na Hanku prozrazuje více než letmou zkušenost na laně. Z lan nás hnali na přednášku o historie Jesenicka. Jak ji děcka mohly prospat nechápu! Napínavé jak detektivka.  První osadníci,  krvavé pohraničí a úchylní celníci. 

        Pátek 12.8. Pavel staví Most přes řeku Kwai-opět sypaný most alias drenáž. Já a Spajdr se plácáme na Dukle II. Pavlův příklad a rada mi citelně chybí, ztrácíme tempo. Silničáři dorazili ke stráni na konci našeho úseku. Odpolední směna se ruší. Dostáváme buchty a nepoužitelný Snář - inu klasika na téma Zabavte se sami. Svízeláci, tj. já a Spajdr, drží pospolu a míří: a) do jeskyně

                                                                                           b) do bazénu

Před bazénem potkáváme orgy, po bazénu většinu ostatních. Vzali to sem přes Čertovy kameny, proklatě náročnou a pěknou skalku, co koketuje s horolezením.

        Sobota 13.8. Všeobecně dokončovací práce (s motykou, s motykou). Kluci staví Schody do nebe. Čenda přitlouká hať na Dukle. Holky vcelku nemají co dělat. Nemají? Do téhle chvíle mne štve odbytý úsek pod Schody-ale ten jsem objevila až když „padla“. K čertu!

       Tož umýt, převléct, batoh na záda a Vandr! Přes kopec a kolem pramenů k Račímu lomu, kde nás již čekají tři útulné přístřešky. Trocha hygieny v ledové vodě, rak v síti rybářově rybu svačí, pramen ve stráni, kaše se sardinkami a Cimrman na dobrou noc.

       Neděle 14.8. Oatýsci k snídani, trocha hrabání v batohu a hodinka cesty k Píšťale. Dvě horolezecké trojky - pro nás amatéry až dost. První, těžší obsahuje drobný převis. Tudy nevylezu! Slabé ruky. Druhá je schůdná i pro mne, tož: Spadře dej sem gatě, ať to taky zkusím. Ale to si počkám… Protože na stěně Janča bojuje se svým strachem z výšek. Ne, vzdát se Ti nedovolíme! I on tom jsou Brontosauří tábory.

       Žulová-kostel jenž z hradu vyrůstá. Pro mne, Pavla a Hanku konečná.

       Sakra, proč jsem nemohla dostat ještě kosíček dovolené...