Planeta jménem Láska
Kapky smíchu ve tvých očích smutně tají,
a něžná slůvka, v prázdnotě zanikají.
K čemu mi jsou to však nevím,
všechny hořknou ve tvých dlaních,
studených jak zimní mráz,
staví mez nás těsnou hráz.
Bez průchodu – to jde snáz
už se na mě nedíváš.
V mé planetě bez tebe,
je štěstí jen přítěží.
V mé planetě bez tebe,
v zimě nikdy nesněží.
A v létě mrznou levandule,
zas černější od minule,
tam pohrdají vítězi
a myš nad slonem vítězí.
Proč jen není blíže více,
tvoje planeta a tvoje líce.
Bystřím oči, stejně nedohlédnu,
na planetu v nedohlednu,
na niž bych chtěl tuze moc,
zakrývá ji černá noc.
A tak ptám se stále: Nepustí mě na ní,
žádná jiné paní?
|