Pamatuješ zarostlý nákladní vagón kdysi tmavě červený s bílými značkami nikdy jsem jim nerozuměl kolem přesliček létali motýli neměli kde sednout žádný květ a vesnický kostel v podvečer
Wake Me Up When September Ends
Jsem jen instantním derivátem své bouře jen vyvřelým žloutkem bez šťávy a chutě kusem krajnice upadlým do řeky neškodnou slepou nábojnicí zavrtávající se pod polštář konta mino vaným atomem kyslíku z kapky mých solných dolů pro zločince
Wake Me Up When September Ends
Ze všech substantiv jsi mé nejpodstatnější jméno a já soumračníkem… jsem soumračníkem spadlé chmírko na rameni kamenného barokního kříže v zarosteném opuštěném hřbitově s kovanou bránou vůbec nevrzá kolem poházené kelímky od svíček.
Zaoraná sláva středověkého města. Na jižní stráni už odkvétá bez.