|
| |
 |
MIKE FISH II
Autor: MIKE FISH (Občasný) - publikováno 19.6.2001 (11:11:03), v časopise 21.6.2001
|
|  |
M (rozumějte naši šéfku, co vypadá jak geneticky upravenej chlap) nás tenkrát poslala na prázdniny. Bylo to zhruba po třetím týdnu výcviku. Potřebovali jsme to oba jako sůl. Bond měl ze samýho klečení na hrachu odřený kolena a já se radši ke svýmu stavu nevyjadřuju. Anebo přeci jen jo. Byl jsem tenkrát hodně špatnej. Možná ani matka by mě nepoznala, narostly mi svaly a moje panická nevinnost chlapeckého výrazu zmutovala v cosi, co jsem v zrcadle prostě nepoznával. Neříkám, že to bylo vyloženě špatný, ale sakra, když se kouknete po nějakejch dvaceti dnech do zrcadla a uvidíte někoho jinýho než sebe s vědomím, že to jste přeci jen vy… Bylo to k zešílení. Stal jsem se mužem, kterej dokázal vyřešit záhadu Blair Witch a přitom nevěděl co je sex. Tohle, ale naštěstí James nevěděl. Odmítl by se mnou jet v jednom autě …ostatně už jako tenkrát, když jsme jeli na ty prázdniny na jih do Brightonu.
Dodnes si pamatuju, co se mi tenkrát honilo hlavou… plán…něco na způsob „jak o to přijít snadno a rychle..“ Měl jsem na to věk.. táhlo mi na dvaadvacet. Matka by sice nesouhlasila, ale ta se mnou tenkrát na prázdniny nejela. Mým parťákem na vedlejším sedadle byl James. Nadsamec James Bond. Sakra, nikdo si nedokáže představit, jak to pro mě bylo těžký sedět vedle něj a poslouchat jeho hamižný choutky na libový maso s peroxidovým ochlupením. Byl jsem rozhodnutý vrátit se zpátky do Londýna jako muž…jako vopravdovej chlap… i za cenu, že by to měla bejt uklízečka bazénů nebo recepční… Bral jsem všechno…
Jo, myslel jsem si to, to jo… to nepopírám, ale to, co na nás čekalo bylo horší než naše šéfová… Ubytovali jsme se v Belvederu, James už měl dávno předem prozkoumanej terén a šel jako vždycky na jistotu…měla se tam konat nějaká volba jižanský kočky roku nebo co… Byl jsem nahřátej jak horkovzdušná trouba, svý hormony jsem potil po celý ploše svýho vyšlechtěnýho těla a sliny mi málem kapaly od pravýho koutku…(měl jsem ho natrženej a jizva plnila jakousi funkci potencionálního nouzového „kánálku“..) Jenže tu soutěž tenkrát odsunuli a nahradili jí nějakým zatraceným přeborem v šachu žen z klubu menza. Nebyla tam ženská mladší pětatřiceti, vyšší než sto padesát centimetrů a vážící míň jak jeden metrák… bylo to v hajzlu, pro mě… On si sbalil pokojskou, bloncku, jak jinak, že… Byl jsem nasranej, větší zklamání jsem do tý doby nezažil… Ten večer se čestně přiznám, jsem normálně brečel… a volal svý matce… a dokonce i M (naší šéfce), jak jsem byl vytočenej.. děkoval jsem jí za ty skvělý prázdniny… Možná se mi budete smát, ale bylo to fakt deprimující… jako, když vám slíběj novýho Matchboxe a dostanete místo něj puzzle s motivem trabantu…
Netušim, jak se to seběhlo, ale to ráno po probrečený noci jsem se probudil vedle tý blonďatý pokojský… A to není zdaleka všechno…byla úplně celá nahá. Viděl jsem to vůbec poprvý. Normálně jsem se převalil na druhej bok a rozplácnul se pravačkou na druhou půli postele a vono tam obnažená blondýna… Ležel jsem tam, nehýbal jsem se, měl jsem takový blbý tušení, že to je jen sen a že se co nevidět probudím…a tak jsem zíral a vařil si mozek… nepil jsem, fet mi byl na míle vzdálenej a ona přesto ležela a začala se po mě sápat…teda měla zavřený oči to jo, ale sápala se po mě… a tak jsem se nechal… To ráno jsem poprvý ve svým životě zasunul… bylo, ale ..hm,… nechci bejt divnej, ale teda čekal jsem něco víc… to už to řízení Viperu /i s pomocí prostudovanýho manuálu/ bylo prostě nesrovnatelně lepší… Nemohl jsem si pomoct. Bloncka byla spokojená, na to mám památku doteď, dvě jizvy od umělejch nehtů, co mi milostivě nechala zaseknutý za pravou lopatkou… Řvala jak prababička s hemeroidama a já fakt neměl nejmenší ponětí proč. Sex, můj první neokázalej sex. Když se asi po půl hodině zbavila tý křeče tak se převalila na druhej konec postele a zařvala: „Bonde vstávej…tady je nuda!“ Jo, správně tušíte, James celou tu dobu chrápal pod mojí postelí…
Při zpáteční cestě se mi do nekonečna omlouval, že to nezvládl a děkoval, že jsem vypomohl… Po celý trase zpátky do Londýna jsem si držel u huby jen igeliťák a nemyslel…
|
|
|
