Šaman a malý chlapec

...a musíme se rozloučit? A proč?“ ptá se malý chlapec velkého Šamana.

„Ale my se přeci nikdy nerozloučíme,“ odpověděl Šaman.

„Přátele se nerozdělují, jednou se zase setkáme.“

„A jak se poznáme?“ diví se chlapec.

„Neboj se, poznáme se,“ říká Šaman a v duchu se usmívá nad údivem malého chlapce.

„Jen už nebudeme šaman a malý chlapec, budeme vypadat jinak. Přátelé se nikdy nerozdělí. Jejich pouto je příliš silné a protože není ani narození a ani smrt, tak se ani rozdělit nemohou. A když se znovu sejdou, tak je jejich srdce a duše velmi šťastná a ví, že už se znali.“

„A jak si to budu pamatovat? A jakto, že už nebudeš Šamanem? Vždyť si říkal, že jsi nesmrtelný?“

„To ano. Ale nesmrtelnost má mnoho podob. A určitě se poznáme.“

I když Šaman o tom také tak trochu pochyboval, tedy on chlapce najde, ale co chlapec. Ještě je příliš malý a ostatní události v pozdějším věku, ho mohou ovlivnit a může se mu zastřít jeho vědomí o věcech mimo tento náš svět. A tak se Šaman rozhodl, že ještě neodejde a kvůli chlapci zůstane. Ale přesto nemůže zůstat příliš dlouho.

A proto mu za pár dní řekl.

„Musíš se umět dívat, dívej se a poznáš. Dívej se očima do srdcí lidí a uvidíš. Tak můžeš spatřit to, co je uvnitř nich a ne jen na povrchu. Až toto budeš umět, tak se poznáme.“

„Já mám ale strach, nenechávej mě tu. Bojím se, že už se nesejdeme.“

„Ale neboj se, jsi příliš netrpělivý, ještě neodejdu, ale stále tu být nemohu. I Šamani mají určitý vyměřený čas.“

„Chlapec je příliš malý a slabý, nebude velkým bojovníkem.“ říká Ngu-hor, bojovník, který přišel za Šamanem.

„Chlapec je malý, ale velkým bojovníkem bude. Až odejdu, postaráš se o něho, to mi musíš slíbit. Víš, že slib je posvátný. On je ten, kdo se musí stát dalším bojovníkem světla.“

„Proč on? Ne, s tím nesouhlasím“.

S lidmi je potíž, pomyslí si Šaman. Stále nějaké otázky, stále se jim něco nezdá. Ano, Ngu-hor by chtěl být bojovníkem světla, ale on nemůže. Je v něm stále temnota. V chlapci je světlo a proto on jediný z celého kmene může být bojovníkem světla. 

Ngo-hur rozladěně odchází a myslí si něco, o starém Šamanovi, který už je asi moc starý.

Ale Šaman ví ...

            Je to již několik století, co byla Jenny Velkým šamanem. Ona to ale věděla a i potkala toho, co byl kdysi tím „malým chlapcem“ i následným „bojovníkem světla.“

Ale jeho čas ještě nepřišel. Kdysi se setkali v jednom velkém městě, ale on si na nic nepamatoval. Jmenoval se Eddy. Jenny však už ví, že tohle není rozhodující. Teď čeká své první dítě. V tomto životě potkala i jiného muže, který kdysi byl také Velkým šamanem. On i ona to věděli a jejich pouto bylo velmi silné. Ti, kdož byli Šamani jsou tak trochu jiní. Jako by viděli a věděli věci, které jiní nevědí a jenž se ještě nestali.

            Ještě před porodem se Jenny sešla se svým bývalým přítelem Thomasem. A řekla mu, že čeká dítě. Mluvili i o minulosti.

„Jsem ráda, že jsme se opět sešli, moje srdce se velmi raduje. Doufám, že již příště se sejdeme v ....“

„Ano, Jenny, jsem také velmi rád.“

„Hm. Chci Ti říci jednu věc Thomasi, nehledej stále v minulosti, musíš hledět do budoucnosti. Jen v budoucnosti je možnost osvobození. A klíčem je přítomnost. Kdysi mě trápilo, že někteří lidé, s nimiž jsem měla silný vztah v minulosti, si to nepamatují. Teď již vím, že to není důležité. Mám Tě moc ráda Thomasi. Jsem ráda, že jsme se oba rozpomněli, ale musíme jít dál.“

„I já Tě mám moc rád.“

            Když Thomas odešel, napadlo Jenny, jak si je Thomas s Eddym podobný. Měla je ráda oba. Ovšem Eddyho cesta je nyní zcela jiná. Jenny se moc těšila na svoje dítě. Ví, že to bude chlapec a moc se těšila, jaká bytost k ní přijde.

            Čas Velkých šamanů i bojovníků světla již dávno minul nebo teprve přijde ...?

            Bylo to zvláštní, když byla Šamanem, byla vlastně sama, ale tenkrát to tak nikdy necítila. Teď však ano, i když teď, když čekala dítě, ten pocit ustoupil do pozadí.

Starý Šaman se díval na Mladíka. Malý chlapec již vyrostl.

„Musím odejít. Svůj čas jsem přečerpal, ale Ty mě již nepotřebuješ. Neplač, až odejdu. Vzpomeň si na naše společné chvíle a budu stále s Tebou.“

Mladík se ustaraně díval, jak Šaman odchází. Ale měl svoji Maoi a proto ten svíravý pocit u srdce zmizel.

Šaman se usmíval, když odcházel. On věděl, že „spojené“ bytosti nemůže nikdo a nic rozdělit.

Jenny si toho je a bude vědoma stále ....

Teď se však kolo času ještě nepřetočilo a Šaman byl stále vidět v dálce jak odchází. A mladík jak cválá na svém bílém koni. Vítr se proháněl prérií a slunce se chýlilo k západu. Čas Bojovníků světla stále ještě trval .....