Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 23.11.
Klement
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Mezi ruskou Mafií 2.
Autor: Lamarski (Občasný) - publikováno 22.7.2005 (10:29:38)
další>

 

2.  ODPLATA

 Vadim Anatolijevič Kvasinsky přecházel po místnosti se založenou rukou na zádi. V druhé svíral leštěnou rukojeť úzké hůlky s titěrnými asijskými ornamenty. Kráčel pomalu a obezřetně sem a tam. Nebylo to pro něj tak samozřejmé jako kdysi. Dávat si pozor na každý krok, který udělal, sval, kterým pohnul. Vysilovalo ho to. Stačil jeden špatný pohyb a tělo ho ztrestalo nepříjemnou bolestí. Bral to ale jako součást terapie a rekonvalescence, nejen té fyzické. Soustředěně přemýšlel a neustále pokyvoval hlavou, jakoby se o něčem přesvědčoval. Fedor Kosonov ho ze zaujetím pozoroval. Neznal Vadima tak dlouho, aby věděl, co si má o jeho počínání myslet. Najal si ho teprve nedávno, proto neměl dostatek času si zvyknout na neobvyklé projevy svého zaměstnavatele. Kvasinsky tak chodil už hodinu. Ani jednou se nezastavil. Fedor ho nechal. Nemohl předvídat, jak by se Vadim mohl zachovat, kdyby ho vyrušil.
Konečně. Fedor se narovnal plný očekávání nových rozkazů.
Vadim se zastavil. Chvíli jen tak hypnotizoval protější stěnu s barevným perským kobercem.
“Ne,” vyrazil ze sebe nakonec a pokračoval ve svém přecházení.
Fedor se opět pohodlně usadil v křesle. Lehce se poškrábal ve svých rezavých fousech. Tohle čekání ho zkrátka přestávalo bavit. Předpokládal, že to bude trvat další dlouhé minuty, než Vadim něco řekne, ale mýlil se.
“Takže, co víme,” pronesl Kvasinsky, aniž by přerušil své pochodování napříč kanceláří.
Podíval se tázavě na Fedora.
“Miškin se vás chtěl zbavit. Zaplatil za zradu Gregorovi, Slavce a řidiči,” zjednodušeně shrnul situaci Fedor.
“Ne,” přerušil ho Kvasinsky, ”Dimitrije vydírali skrz dceru.”
“To není podstatné, zradil vás,” namítl Kosonov.
“Fedore, všechno nemusí vypadat tak jednoznačně.”
“Když mě někdo zradí, musí zemřít, už se mu prostě nedá věřit.” Fedor neústupně nakrčil plnovousem zarostlou bradu.
“Však oni zemřou,” souhlasil Vadim, “ale ne Dimitrij.”
“Čím se právě on liší od ostatních?”
“Důvodem. I když by se dalo říct, že je to čistě subjektivní záležitost.”
“Nevidím na tom nic subjektivního. Zradil, z toho vyplývá, že je nebezpečný a je lepší ho odklidit. Tak to vidím já,” trval na svém Kosonov.
“Lidí tě dokážou zradit, protože jim z toho kápne nějaká výhoda. Vymění loajalitu za prachy, nebo cokoli co má pro ně větší cenu. Ale pak jsou zde ti, co jim prostě nic jiného nezbývá a takový případ je i Dimitrij.” Kvasinsky věděl, že Fedor s jeho plánem nesouhlasí a takové jednání se mu nelíbilo. I když od svých lidí očekával jistou dávku neústupnosti, vůči svému šéfovi to nemělo platit.
“Je celý ochrnutý, nemůže mi už překážet,” namítl Vadim tónem, který jasně naznačoval, že další polemika na tohle téma už není žádoucí.
Kosonov nevyřčenou výzvu pochopil a rezignoval.
“Jak tedy chcete. Respektuji vaše rozhodnutí, ale...,”
“Lidé, kteří užívají ale…., nemají u mě místo,” skočil mu šéf do řeči.
“Dimitrij Samidov zůstane naživu,” řekl Fedor rázně a pohlédl Vadimovi přímo do očí.
“Učíš se rychle. Líbíš se mi čím dál víc, Feďo,” zasmál se živelně a jeho povislý podbradek se rozklepal jako sulc.
“Takže, kde Miškin sídlí?” změnil Kvasinsky téma.
“Ve Dvojně.”
“Kde jinde, že,” podotknul Vadim kysele. Popustil tak uzdu své nelibosti. Sídlit ve Dvojně, nejvyšší budově v Moskvě, byl už dlouhou dobu jeho sen. Dobytím Dvojny chtěl završit a upevnit svou moc. Ovšem v tuhle chvíli vše nasvědčovalo tomu, že jeho cesta bude ještě dlouhá a jeho sny se promění ve skutečnost mnohem později než předpokládal.
“Teď už ale jistě ví, že jste nezemřel, že jeho najaté kudly zklamaly,” poznamenal suše Kosonov a nadzdvihl jedno obočí.
“Ano, zklamaly. Můj zabiják nezklame, tím si buď jistý!”
“Znám ho?” zajímal se Kosonov. Kdysi v této branži také dělal. Tehdy měl kontakty a dobrý přehled o konkurenci, ale od té doby uplynulo již několik let.
“Nemyslím. Je nový a perspektivní,” odvětil Vadim.
“Divím se, že ses mě ještě nezeptal, proč pořád přecházím sem a tam. Tebe to nezajímá?”
Kosonov zvažoval, jak odpovědět na otázku, co se netýkala tématu.
“Zajímá, ale nezdá se mi to vhodné.”
“Vždyť říkám, že se učíš rychle. Dokonce mnohem rychleji, než jsem očekával. Teď se potřebuji obklopit lidmi, jako jsi ty. Lidmi, kterým můžu věřit.”
To byla pravda, ale mohl klidně dodat, že poslední zkušenost ho naučila i obezřetnosti. Víra je dobrá věc, ovšem pokud vám nemíří hlavní na zátylek.
“Nemám ve zvyku selhat,” řekl Kosonov popuzeně.
“Andrej. Andrej Seibën.”
“Cože?” nechápal Fedor.
“Jméno mého dalšího zaměstnance. Toho, co provede vendetu.”
Fedor souhlasně pokýval hlavou.
“Znáš ho?”
“Trochu,” odpověděl Kosonov vyhýbavě.
“Nu?”
“Stačí jen říct, že na svůj věk odvedl docela kvalitní práci,” odhodnotil ho Fedor.
“Doporučil mi ho jeden přítel. Mikhail Nikitin, ale toho nemůžeš znát, pokud jsi ovšem za posledních deset let nenavštívil Irsko.”
“Vy máte také nějaké přátele?” poznamenal Kosonov s náznakem mírné ironie v hlase.
“Čekám ho každou chvíli,” oznámil Vadim neutrálně. Přešel Fedorovu štiplavou poznámku bez povšimnutí, ale uložil si ji do té části paměti, kde měly být uschovány i střípky vzpomínek na podivné chování Gragora v předvečer jeho zrady. Nerad by opakoval svou předchozí chybu, kterou teď těžce rozchází s hůlkou v ruce jako nějaký stařec. Díval se při tom na hodinky, pak ze zvyku mrkl na levý horní sektor blikající obrazovky malé průmyslové televize. Poznal tvář své ochranky mohutného Goga, který dělal doprovod dalšímu muži. Druhého návštěvníka nerozpoznal, ale tlouštík rukou naznačil naučený pohyb, že je vše v pořádku.
„Vida,“ zvolal spokojeně. Dochvilnost měl rád.
“My o vlku...,“ Kvasinsky se pohodlně uvelebil v křesle za svým stolem. Neměl v úmyslu předvádět návštěvníkovi rozsah své dočasné nemohoucnost. Byla v tom jistá dávka ješitnosti, ale i vzteku sama na sebe, že k tomu všemu nemuselo vůbec dojít. Dlouze stiskl vstupní tlačítko. Bzučák poslušně vpustil oba návštěvníky.
Gogo se nahrnul do dveří celou svou masou, teprve za ním vstoupil tmavovlasý muž. Na první pohled byl vyšší než Fedor, ale neměl tak mohutná ramena. Podezřívavě svraštil obočí a důkladně si všechny muže prohlížel. Snažil se zhodnotil situaci. Vypadalo to, že žádné nebezpečí zatím nehrozí. To však neznamenalo, že by měl polevit ve své ostražitosti. Nikdy nemohl vědět, co se z jeho klientů vyklube za lidi. Obtloustlý muž naproti němu byl evidentně šéf. Měl výraz velitele a pohyby člověka, co už si nepotřebuje dokazovat svou moc. I když se doposud osobně ještě nesetkali, představa, kterou si prozatím vytvořil, byla docela přesná. Takové zjištění jej mile překvapilo.
“Půjdeme rovnou k věci,” obrátil se zpříma na Vadima.
Kvasinsky krátce ukázal, že Gogova přítomnost tu již není potřeba. Potěšilo ho, že Andrej okamžitě poznal, s kým by měl jednat. „Co všechno potřebujete,” zajímal se.
Seibiën si počkal, až za strážcem zapadnou dveře, “To má být nějaká zkouška?” odvětil tvrdě.
Vadim se srdečně zasmál a podal mu připravenou obálku. Andrej se do ní podíval. Našel tam tři fotografie. Dvou mužů a jedné ženy.
Fedor nově najmutého sledoval úkosem. Na rozdíl od hrdlořezů nižší kategorie nebyl příliš nápadně oblečen. Seibiënovu hruď netížily ani zlaté řetězy ani přívěšky s diamanty. Neměl žádné prsteny a nepropadl nové módě nalakovaných nehtů. Na první pohled by ho rozhodně nezařadil mezi chlapíky z ´oboru´. Když se před čtyřmi lety krátce setkali, Fedor musel tehdy sebekriticky uznat, že současné době už prostě nestačí. Teď mu Andrej Seibiën připomínal své mladé já. Možná trochu víc jistější.
“Nějaké speciální přání?” zajímal se Andrej, aniž vzhlédl od fotografií.
“Ne. Nechci nic z těch hnusů, co třeba dělá Žiga Dariš,” řekl Vadim s odporem.
“Na to jsem se neptal. Takové věci nedělám, proto jste si mě snad nenajal!”
“Jistě. Nemám žádná speciální přání. Stačí mi, když prostě jen zmizí.”
“V tom případě je teď na řadě finanční otázka. Půlku hned a zbytek po práci. Výlohy nejsou zahrnuty. Ty dva budou celkem za dvě stě tisíc, ona za sedmdesát.”
Vadim na Andreje vrhl tázavý pohled.
“Ženská dá míň práce. Zvlášť tahle,” vysvětlil a podíval se ještě jednou na fotku ženy s pravými slovanskými rysy ve tváři.
“Až bude vše vyřízeno, další kontakt bude vyloučen. Aspoň do té doby, než se vše zase uklidní. Číslo účtu obdržíte zítra, přes prostředníka,” dodal Andrej po malé odmlce.
“Souhlasím,” řekl Kvasinsky. Tím pro něj byla celá záležitost uzavřena.
Ne však pro Kosonova.
“Používáte zbraně jen jednorázově?” Snažil se Fedor tak trochu před Vadimem předvést, ale jeho dotaz vyzněl víc amatérsky než jako profesionálně zaměřený zájem.
Seibën si ho chladně změřil od hlavy k patě.
“Samozřejmě,” odvětil s náznakem mírné arogance v hlase, “ale to vy jistě dobře víte, že?”
Kosonov stočil jeden koutek úst k nucenému úsměvu. Pochopil, že si ho Andrej pamatuje stejně dobře jako on jeho. Doprovodil Seibiëna ke dveřím, otevřel mu dveře a se slovy: “Pokud vše proběhne v pořádku, budeme se těšit na další spolupráci,” se s ním rozloučil.
Andrej kývl hlavou na srozuměnou. Zlehka překročil práh. Ve dveřích se střetl s obrovitým mužem, který ho před tím uvedl dovnitř. Hlavu měl pečlivě vyholenou a v uchu se mu houpala kulatá zlatá náušnice s drobným vsazeným diamantem. Za ruku držel malou útlou holčičku. Andrej ji zprvu přehlédl a téměř do ní vrazil. Na poslední chvíli se zarazil. Shlédl k dlouhovlasému děvčátku. Oplatila mu to pohledem plným prázdnoty. Nesourodá dvojice mu ihned asociovala název hororového filmu ´Balšoj mužčina i čudnaja ďévočka´.
“Sošenko,” zaslechl za sebou vřelý Vadimův výkřik. Jenomže dívenka stála ztuhle a bez zájmu. Její ručka ani nezaznamenala, že ji Gogo pustil. Klesla přirozeně a bez odporu k dívčině boku. Nic neřekla, jen nepřítomně civěla před sebe.
Seibiën neměl děti příliš v lásce, nesnášel jejich jekot, bezbřehý zájem o všechno dění kolem sebe a nekontrolovatelnou hyperaktivitu. Přesto se ohlédnul. Ona nesplňovala ani jedno z nežádoucích kritérií. Děvče nejevilo ani nejmenší náznak toho, že by vnímala lidi okolo sebe. Zírala mlčky kamsi mimo tento svět.
“Soško, dáš si bonbon? Gogo…,” velký muž s náušnicí se napřímil jako voják v pozoru.
“Gogo, dojdi ještě se Sošenkou pro nějaké bonbony. Za chvíli budeme hotovi.”
Gogo rychle pokýval hlavou, chytl Sošu za tenkou paži a překotně se hrnul z Vadimovy kanceláře ven. Seibiënovi nezbylo nic jiného, než jít také a sjet s nimi výtahem dolů.
Jakmile se za nimi zabouchly dveře, Fedor si založil ruce na hrudi. Při setkání s jiným zabijákem si nechával vždy ruce volné. Bylo to nepsané pravidlo a mnohokrát se mu osvědčilo. Nikomu se nedalo věřit, ne v téhle branži.
“Zdá se být dobrý a hlavně není drahý, ale za deset let se nedoplatíte,” pronesl Kosonov znalecky.
“Za deset let ho už nebudu potřebovat,” ohradil se Vadim káravě, “a příště, Feďo, se mi už nikdy do obchodního ani jiného jednání nevměšuj,” namířil na něj krátkým tlustým ukazovákem, aby zdůraznil svou připomínku na Fedorovo nevhodné přebírání iniciativy.
“Zajisté.” Kosonov si musel chtě nechtě přiznat, že přestřelil. Zatím nebyl s Kvasinskym na stejné příčce v hierarchii moskevského podsvětí, přesto vnitřně cítil, že jednou nastane čas, kdy nebude hrát druhé housle.
“Nyní bychom měli vyřešit další důležitou věc,” přešel Vadim plynule k jinému problému.
“Malá Soša, Sofie Samidová?” ujistil se Fedor.
“Ano, je mi jasné, že bys chtěl, aby byla jako čtvrtá na seznamu. Teď to s ní nevypadá dobře, ale má hodně ze svého otce. Tys ji nikdy neviděl smát se. Bral jsem ji jako vlastní. Takové roztomilé dítě. Navíc jsem jí něco dlužný. Nemůžu ji nechat …..., dítě prostě ne.”
Kosonov si nedokázal představit, že se to ´dítě´ kdy dokázalo smát. Přepadl ho závan hrůzy, když se na ni jen podíval. Zvlášť když zcela přesně nevěděl, jak se přičinila o to, aby si Kvasinsky zachránil kůži.
“A až vyroste? Kdo vám zaručí, že nebude mluvit?”
Vadim chápal Fedorovi obavy, ale nemohl se sžít s myšlenkou, že by malou Sošenku přenechal nějakému zabijákovi.
“Vděčím jí za život. Odsuneme celou rodinu mimo Moskvu. Její otec dostane kvalitní lékařskou péči v sanatoriu. V pěkném prostředí. Dám ti to na starost. Ať je v blízkosti nějaká dobrá soukromá škola. Promluvím s Dimitrijem Samidovem a udělám s ním dohodu.”
Kosonov pochopil, že jeho námitky by na celé věci nic nezměnily. Musel se podřídit zbytečnému sentimentu a falešným morálním zásadám, což mu dělalo potíže. Nechtěl, aby Kvasinsky jednoho dne zaplatil Seibënovi i za jeho hlavu.
“Fedore, až vybereš lokalitu, najmi dobré oči. Mám Dimitrije rád, ale chci ho mít pod dohledem. A ta jeho Ljubljana…,” odmlčel se, “znáš ženské, jak nejsou pod dohledem, dělají problémy. A ty my přece umíme vyřešit.”
Fedor se usmál. Byl spokojený aspoň s tím, že sentiment neochromil šéfovo myšlení úplně. Takové řešení bylo i pro něj přijatelné.
“Myslím, že se můžete spolehnout, pane Kvasinsky.”
“Feďo, já nechci, aby sis to jen myslel,” zarazil ho Vadim, “chci, abys to věděl.”
“Ano, pane Kvasinsky,” odpověděl Kosonov důrazněji než musel.



Poznámky k tomuto příspěvku
fungus2 (Občasný) - 22.7.2005 > Opět líbilo.
Body: 5
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 22.7.2005 > fungus2> To jsi rychlík, dík moc. :)
<reagovat 
celej on (Občasný) - 23.7.2005 > Tak to vypadá, že se nám tady rozjíždí výborná mafiozo storka...musím pochválit za vývoj Sošky...bezvadné..
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 24.7.2005 > DondedoG>  Dík
<reagovat 
prymytyf (Občasný) - 24.7.2005 > Mělo by být-se zaujetím. Zdá se mi to dlouhé, ale
to já jsem za pitomce.
Body: 5
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 25.7.2005 > prymytyf> Přesně nechápu, proč myslíš, že jsi za pitomce, ovšem děkuji za pětku i když je to dlouhé;)
<reagovat 
Max Bubakoff (Občasný) - 26.7.2005 >
Body: 3
<reagovat 
Emmet_RAY (Stálý) - 26.7.2005 > no výborně, příjemné překvápko, druhý díl je lepší než první

líbí se mi ona chladná blazeovanost vypravěče, taková až dokumentární kamera i kultivovaný jazyk

v době, kdy kdejaký puberťák vzdává hold Tarantinovi, je to to milé osvěžení i vzpomínka na trochu klasičtější pohled na gangsterské příběhy

tvůj styl popisu mi připomíná filmovou práci, líbí se mi navíc to střídání postav (resp. záběru) po kapitolách (tedy zatím), připomněl jsi mi jednu knihu, kterou jsem už četl. Navíc i postavy jsou vhodně zvolené, všechno je příjemně tradiční a zároveň relativně neotřelé, začínáme řidičem, postupně (zatím pomalu) se dostává do popředí jeho dcera..

nu, jen tak dál, doufám, že to dotáhneš do konce
Body: 5
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 27.7.2005 > Emmet_RAY> 

Panečku, no nemám - kromě díků - slov .

P.S. Tarantino mě bohužel svými posledními filmy zklamal. Jakou knihu jsem ti připoměla?


<reagovat 
 Emmet_RAY (Stálý) - 27.7.2005 > Lamarski> Tarantino posledními filmy zklamal každého, kdo měl tu odvahu se nad kvalitou třeba Jackie Brownové zamyslet, což si ovšem mnoho skalních fanoušků netroufalo :-)

totéž Wachovští a poslední dva díly Matrixu, je to furt stejné - autor z kultu doluje prachy a nešťastní fanoušci se přesto snaží hledat důvody, proč tomu tak není a jak by ho obhájili

ta kniha, uf dalo mi zabrat, než jsem to našel, Martina Cole: Psanci

takže ženská autorka, sem to původně nechtěl psát, abych neurazil, ale nakonec vidím, že jsem se s tím odhadem celkem trefil ;-)






<reagovat 
 Emmet_RAY (Stálý) - 27.7.2005 > Lamarski> jinak o Fiedmanovi vím, ale ta kniha mne nelákala
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 27.7.2005 > Emmet_RAY> Já bych ji ani nedoporučovala, ale docela mě to pomohlo některé věci pochopit. Pak všechno líp zapadá. Matrix 2+3? Zklamání ne roku, ale desetiletí, ale jsou i tací, kterým se libí víc než 1!!! (Tu totiž ve valné většině nepochopili)
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 27.7.2005 > Emmet_RAY> Holt ženská se nezapře.
<reagovat 
Rony Rubinek (Občasný) - 28.7.2005 > Profesionální! Skvěle se to četlo.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 29.7.2005 > Rony Rubinek>  začínám se červenat
<reagovat 
ireversible (Občasný) - 9.8.2005 > Nemám slov:)
Body: 5
<reagovat 
Lhostej (Občasný) - 26.10.2005 >

tahle mě taky bavila,

jen si kdyžtak oprav:

 

"Teď už ale jistě ví, že jste nezemřel,..." (čárka před ale nemá být)

"Až bude vše vyřízeno, další kontakt bude vyloučen." (čárka před další bude)

 

(sorry že prudim, jen že je to něco jako moje práce...)

/O_O\

 

juhůůů - je to dobrý, je to dobrý, ale až ve 3. a dál to pro mě má ty nejhustší grády, jdu k dalšímu!


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Lhostej (Občasný) - 26.10.2005 >

eště jsem zapomněla:

 

"Aspoň do té doby, než se vše uklidní."

"Tak, a teď bychom měli vyřešit další důležitou věc."

 

nikdo není neomylnej...

já když někde vidím chybku, tak musím upozornit. Studuju takovej pitomej obor, kde to máme v popisu práce. Nedej bože, že by mě to mělo živit.

Nechci buzerovat, jen kdyby sis to chtěla opravit, ale nic se neděje. na tom nesejde.

 


<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 27.10.2005 > lhostej> Ne, to je naprosto v pořádku. Já chci mít texty bez chyb a moc mi na tom záleží, ty čárky to mi prostě nejde. Nemám na to cit a pravidla znám vlastně jen základní:) Takže rozhodně buzeruj:)))
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 27.10.2005 > lhostej> S tím "tak, a teď..."  to bych si ráda nechala vystvětlit. Vůbec nevím, jak příště takovou chybu neudělat.
<reagovat 
DominikR (Občasný) - 23.11.2005 > :-)není to zrovna žánr, který bych pročítal v base, ale určitě to není špatné. dám další kapitolu
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 23.11.2005 > Tony Sawer> No vida, ve vězeňské knihovně to asi oblíbené nebude, ale i tak dík za zájem. Tyhle dvě kapitoly jsou takový malý pozvolný rozjezd, pak už následuje téměř pokaždé akce;)
<reagovat 
p74 (Občasný) - 22.12.2005 > Tak jsem tady: předevčírem jsem vytiskl a "obarvil" zvýrazňovači - teď již jen sepsat poznámky (samozřejmě subjektivní):

Čtenář: Přečetl jsem od začátku do konce jedním dechem. Bez zádrhelů bez nesouhlasného pokyvování hlavou nad textem. Děj nezklamal, ale ani nenadchl. Otázka zrádců zůstala nevyjasněná, líbí se mi přímost se kterou byl najmut vrah a hotovo. "Žádné sraní kolem". Nový bodyguard - fajn, je třeba počítat s neodzkoušenou (neosvědčenou) posavou, která může udělat vlastně cokoliv. Tatík: tak on to vážně přežil, no aspoň že to nerozchodil "bez následků". Předpokládám, že se z něj stane našeptávač....neodpovídejte mi, přečtu si to).

Hnidopich: Tak to se Vám tedy nepovedlo slečno. :-)

Místo rozhovoru: co o něm víme? - Je to místnost. Má stěnu s perským kobercem (no budiš, co člověk to jiný vkus). Je to (asi oficiální) kancelár. A pak někdo přijde a prostě zaklepe na dveře? Na dveře kanclu mafiánského bosse. Mafianského bosse v Rusku, kde se střílejí lidi na běžícím páse, který má na zdi perský koberec. Nemá sekretářku, interkom, nebo tak něco? - K jakýmkoli bossům se zásadně neklepe, ale hosté i ostatní osoby jsou uváděny. Vadim působí velmi autoritativně, přísně. Myslíte, že někdo takový by si nechal jen tak klepat na dveře a rušit se? "Ahoj sousede, nemáš trochu kafe, právě mi došlo...." :-))) PS: "V ten moment - nevím - tato formulace bývá používána spíše jako reakce - V ten moment ti jednu střelím, jestli toho nenecháš..... -- ale také to může být jen můj blud...
Osoby: Postavy se Vám rozrůstají jako houby po dešti. Zatím se to dá zvládat, ale jestli tak budete pokračovat, budete mít přelidněno, což ve svém důsledku způsobí chaos. Měla byste už některé nechat pokojně zemřít.
Lidé, kteří zradí: lidé Vás chtějí zradit proto aby něco získali. "Zradím tě, protože se mi zrovna náhodou chce - to mi nepřipadá zrovna logické a pravděpodobné. Tuším, co jste myslela: První typ: Jsou lidé které ke zradě přivede "náhoda" tedy zradí (a nepřemýšlejí o tom) ve chvíli, kdy se před nimi objeví "nabídka" vyššího zisku, než je loajalita ke zrazované osobě - většinou dopadají špatně. Druhý typ: Jsou lidé, kteří loajalitu jen předstírají a zradí osobu ve chvíli, kdy se jim naskytne příležitost své předstírání "bezpečně" zúročit. A lidé zrazující proti své vůli.
Věty: "V ten okamžik... - viz výše",
"ještě více ztemnilo barvu jeho očí - tak tady jsem se pousmál... oči temné jako studánky:-) - buď bych vyhodil slovo barvu, nebo bych nahradil "pohled" za "oči" - navíc Vám souvětí končí obočí,......očí - poněkud komické (školácké). Ale osobně bych byl radši, kdyby to bylo napsané úplně jinak. Jak - koneckonců, Vy jste autorka, tak proč bych měl namáhat hlavu já...:-)
Přestože se s ním nikdy nesetkal... - Přestože se nikdy nesetkali? máte tam "s ním..., jeho....ho. V další větě zase ...ho...- takové divné.(kdyby tam alespoň bylo jej...místo ho ho ho... to jako že se směje nebo santa klaus, nebo jak tedy?:-) Že by třeba: Přestože se nikdy nesetkali, (jeho) představu vůdce naplnil až po okraj...nebo tak nějak....sakra, kdo je tu autor? :-))))
"Od Fedor si muže v jednoduché....." po "Dvou mužů a jedné ženy" se hnidopich nudil, až bych řekl hnípal a rýpal v nose:-)
Kdo to do boha říká?:
“Souhlasím,” řekl Kvasinsky.

“Až bude vše vyřízeno, další kontakt bude vyloučen. Aspoň do té doby, než se vše zase uklidní.”

“Číslo účtu obdržíte zítra,” dodal Andrej a chystal se k odchodu.
Kdo říká "Až bude vše..." - řekl bych, že Andrej, ale jak to mám sakra poznat? Logicky vyplývá, že to říká Kvasinsky ..."souhlasím.." řekl... (a pokračoval:) "Až bude vše" protože následuje enter:-) a další přímá řeč.... - aspoň tak to vidím já.

A to do boha říká proč?: "Zlikvidujete i náhodné svědky" - souhlasím, že jakožto oldschool (v současnosti velmi frajerské slovo) vrah se má vmísit do hovoru (i když, jako blbý bodyguard by měl držet hubu a krok, když jeho pán s někým jedná), ale blbší otázku snad ani nemohl položit.... Kdyby se tak zeptal třeba... "Umíte mlčet (jakože kdyby jej chytli, nebo jako že ti "vrazi" Kvasinského neuměli)" - pak by jeho otázka měla i smysl... Ale vrah co nechává očité svědky? :-)
Od "Seibën na to nic......." do "mráz po zádech" - hnidopich si na papír připsal jen dvě poznámky - ta první je: ANO. Ta druhá: Proč je tam sakra to nepříjemný - nepředpokládáme že by Seibën (mimochodem - moc pěkně vymyšlené jméno - hnidopich oceňuje:-) - vymýšlet jména mu totiž nidky nejde:-) )byl nekrofilní pedofil - jaký jiný druh příjemného mrázu by mu tak asi mohl prokvádět běžecká cvičení na bedrech? - že by třeba Václav?
"Protoze její chování mu nepřipadalo normální" - ale nepovídejte, vždyť loutka s prázdným pohledem a bez jakýchkoli reakcí musí připadat normální úplně, ale úplně každému... :-))) (jinými slovy: není to tam trošičku, trošičku hodně navíc? ) :-)

Relevantní poznámka (konečně snad jedna:-) ) - neříkám, že nemůže existovat precizní 16-18letý vrah, ale připadá mi to nepravděpodobné a nelíbí se mi to. Několik let (co Kosonov ztratil přehled a "odešel") totiž beru jako 4 a více...(můj subjektivní přístup - samozřejmě) vs. dívasl se na toho 22letého chlapce... - a nazvat týpka, který se živí zabíjením jiných týpků :-) chlapcem.....trochu úlet - navíc nepopisujete ani chlapcké chování ani chlapecký vzhled... že by se nám vloudila trocha ženského alibismu? 22letá žena vs. 22letý chlapec...?:-))) (to byl vtip, prosím....smějte se)
Poslední poznámka (zatím - mám to na papíře opoznámkováno jen po: "Sjet s nimi výtahem dolů."): Kvasinsky je nějak moc ukecaný, na to, že ten bodyguard je nový. Navíc po tom, co jej - velmi nedávno - napálil předešlý bodyguard spolu s jeho ku... (no jak to jinak říci.. láskou? - snad ne...) - Víte v "Nočním klubu" razí jeden spolek heslo: Nikdy nic neříkej - dokud žije, může informace použít proti tobě (viž Vaši mrtví vrazi a jejich ukecanost) a když je mrtvej, tak už mu to může být jedno.... takže asi tak.

PS: to jsem se ale nadřel... no nic - hnidopicha berte s rezervou - je to svině. Čtenář je spokojen a přečte si trojku - tedy hned poté, co se mistr hnidopich uráčí a strhá i zbytek dvojky. Čtenář je totiž galantní a nechce hnidopichovi kazit radost....:-)
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 26.12.2005 > p74> No tedy, to jste si dalale práci. Pro autora je to možná drsné zjištění, že část jeho práce je vlastně nelogická, ale oceňuji humor s jakým jste své poznáýmky psal. Víceméně mi nezbývá než souhlasit. Námitky, co jste vznesl, jsou oprávněné. Ano mohla bych se nějak hájit,ale bylo by to jen prázdné tlachání. Nikdy by mě nejspíš nenapadlo, že je nesmysl, aby zabiják klepal na dveře mafiánského bosse a že nemá cenu popisovat kancelář, když to nemá nějakou významnou souvislost s nádledujícím dějem. Takže mám o čem přemýšlet. Za uznání u jména Seibiën děkuji, to jednoho potěší. Těším se až se zase zastavíte a strháte další část:)))
<reagovat 
 p74 (Občasný) - 28.12.2005 > Lamarski> Ale jen si popisujte kanceláře co hrdlo ráčí, ale pokud už, pak by to chtělo nějaký ucelenější obrázek - ono napsat poutavý popis je velmi těžké.... Navíc - třeba jednoho dne bude ona kancelář rozstřílena, nebo do ní někdo něco schová - může se časem hodit, taková dobře popsaná kancelář... :-)

<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 28.12.2005 > p74> Tak to jste mě uklidnil:)
<reagovat 
Lamarski (Občasný) - 2.1.2006 > Pro nové čtenáře: Všechny výtky a výhrady z fóra jsem vzala v potaz a upravila text.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
1 (2) 3 4 5 6 7 8 10 12 13 14 15 16
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter