|
|
|
Rozhovor s režisérem Fridrikssonem Autor: fkvse () - publikováno 6.2.2000 (00:03:42), v časopise 6.2.2000
|
| |
Výňatek z rozhovoru s režisérem
Fridrikssonem, poskytnutým 18.3.1999 časopisu indieWIRE
Proč jste chtěl zfilmovat knihu Einara Karasona?
Byla to gentlemanská dohoda. Před deseti lety, když jsem pracoval na scénáři ke
svému prvnímu filmu “Bílé velryby” a on zrovna psal knihu, podle níž je natočen
“Ďáblův ostrov”, požádal jsem ho o pomoc. Řekl “dobrá, pokud ovšem jednou
zfilmuješ knihu, kterou právě píšu”. Trvalo deset let, než jsme na tento film
sehnali peníze.
Z jakého důvodu jste svou filmařskou dráhu
zahájil natáčením dokumentů?
Myslel jsem, že to pro mě bude nejlepší, protože jsem nechodil do žádné
filmařské školy. Zastávám též názor, že nedokážete-li zachytit atmosféru v
dokumentu, potom nedokážete ani vytvořit scénu v hraném filmu. Při natáčení
dokumentů jsem se mnohému naučil.
Jaký byl přechod k natáčení hraných
filmů? Bylo to náročné?
Ne.Většina mých filmů obsahuje prvky pravdivého příběhu – tím se pro mě mnohé
nezměnilo.
A co práce s herci?
Je to celkem snadné.
Řekněte mi něco o táboře Thule, kde se
odehrává film. Zná ho na Islandu každý?
Kolem Rejykjavíku byla spousta táborů, jelikož během druhé světové války byl
Island okupován asi sto dvaceti tisíci vojáky. Za mého dětství byla většina
kasáren odstraněna – byli jsme nový národ, jež právě získal svou nezávislost a
vláda považovala kasárna za symbol okupace.
Zbyly ještě nějaké tábory?
Ne. Musel jsem ho nechat postavit, nezbylo nic použitelného. Zbyl jen jeden tábor mimo Reykjavík a tudíž nebyl vhodný pro náš příběh.
Zevnitř vypadala kasárna celkem
hezky.
Ano, ale v zimě v nich bylo strašné
chladno. Slyšeli jsme o tom spoustu hororových příběhů.
Ve filmu je častokrát zobrazen americký vliv na
Islandu. Povězte mi o tom…?
Zasáhlo to celý svět. Kdybych točil o japoncích, bylo by to stejné. Všude na
světě to lidé znají. Mám však dojem, že američané jsou filmem velmi překvapeni.
Neuvědomují si, jak silně jejich kultura ovlivňuje svět, protože se o to nestarají.
Na besedách jsem se setkal s mnoha překvapenými lidmi. Američané se nebojí
síly své kultury. Díky tomu, že na Islandu je velmi silná
domácí kultura, nás americký vliv nepoškodil tak, jako jiné. Myslím, že je to
trochu paradox – až ve chvíli, kdy cítíte, že něco vaši kultuře ubližuje,
začnete za ní bojovat. Je to jako když potkáte československého filmaře: když byla jejich kultura ohrožena kulturou ruskou, měli neustálou
potřebu se vyslovovat, vyprávět všechny možné příběhy,
dělat skvělé filmy…ale poté, co jim bylo umožněno říci, co opravdu říci
chtějí, přestávají být filmy důležité.
Co činí tento film univerzálním
a ne charakteristickým pouze pro Island?
Myslím, že každý rozumí postavám ve filmu -
může se nimi identifikovat a může je litovat. Je to také jistá galerie charakterů.
Snažil jsem se vytvořit takovou mozaiku. Maličkosti tvořící celý obraz.
Četl jsem, že jedním z vlivů na váš film
byl Viscontiho snímek “Rocco a jeho bratři”.
Byl to jediný film, který jsem pouštěl mému štábu. Vysvětloval jsem, jakou
atmosféru bych chtěl mít ve svém filmu, ale nezkoušel jsem použít něco
konkrétního ze zmiňovaného snímku. Myslím, že kdybych film natočil černobíle,
mohl by též působit velmi dobře. Mám strašně rád staromódní filmaře jako
například Johna Forda nebo Nicholase Raye, jejich starý způsob vyprávění
příběhů se totiž podobá Islandským ságám, staré literatuře.
Povíte mi o filmové komunitě na Islandu?
Teď už je to lepší, jelikož se vláda rozhodla vracet 12% peněz utracených na
Islandu, podobně jako to udělali v Irsku, aby přitáhli více filmařů
k natáčení. Myslím, že spousta firem bude jezdit natáčet na Island. Máme
všechny typy exteriérů, skvělý terén pro westerny… Vládá se též dohodla
s místními filmaři, teď máme jen jeden milión dolarů na veškerou filmovou
produkci za rok, ale pomalu se bude dotace zvedat až na pět miliónů dolarů
v roce 2001. Bude to znamenat podporu na úrovni zhruba čtyřiceti
procent rozpočtu filmu namísto současných dvaceti a to se mi zdá skvělé, protože
jen tento rok produkuji sedm filmů. Tudíž v budoucnu – díky těm dvanácti
procentům – uvidíte více islandských filmů namluvených v angličtině.
Přeložil Jan Veselý
|
|
|