seděla jsem se šňupacím tabákem v nose jednoho člověka

jehož požitky se v tomto směru s mými nekryjí

byly to dlouhé dlouhé minuty strávené v houpavém hovoru

já rozpačitá a můj společník uvyklý tomuto prostředí

a když jsme byli vysmrknuti do špetky dvou hnědších prstů

a ve spirále odklepnuti do navlhlé trávy

zeptala jsem se nikoli poprvé sama sebe

jestli si dokážu se ještě sebe vážit

                                      "To není otázka konců takových,"

               tabák mi vyčerpaně zasípal,

               "sama sebou na to hledět zkus,

               já, kdybych myslel, řekl bych,

               že ačkoli jsem hnusnější než trus,

               sebe sám bych oslavoval dál,

               a měl se za klenot kvalit nejzašších.

v tu chvíli jsem se na okamžik uviděla jako princezna

sedící na trůnu z perleti u jehož nohou klečí svržený hermafrodit

ale nemohu tu chiméru si udržet

vždyť nemám ani komu se s ní sdělit

               Vyrovnanost tabáku bych chtěla mít,

               který byl rostlinou kdesi v Americe

               a novým objevem a vzácným zbožím.

               Který si stejně zachovává klid,

               ve chvíli, kdy já se jistě složím

               a kde on si sebe váží převelice,

               co klenotu kvalit nejzašších.