zatiší

        když voda se tmí

        bylo to velmi dobré

        hrst hlíny

        větev     hmyz

        a jeho ruce

        rozvlnily kořeny

        na jeho pleť

                         kraj

        se zalomil stín

        prošel rychleji

        než kameny a stromy

        v tajemství kdysi

        včera   teď

        před tisíci lety

        nad život rybníka

        na rozumu těžké

        černé

        ono

        bez úpornosti

        zabušil