odpolední radost

večerní slzy

utíkám před sebou

abych neviděl svůj stín

sním

sním

a co oni

sní

hlad

pijem

a co oni

žízní

a jen moudrých

osm

přikývnout může

milionům

chlebodárci

bezchlební

s páteří

plaza

rozhodují

žumpy světa

páchnou

v palácích

a rozkládající se těla

leží na pohovkách

ze zelených bankovek

utržených

na stromu blahobytu

jsme chudí?

a vzpomene si někdo z nás

na poslední sousto

před chvílí

u bedny