Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 24.11.
Emílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Pro Lenku
Autor: Jáma (Občasný) - publikováno 17.5.2005 (15:20:52)

Pro Lenku

O klukovi, holce, ježkovi, teploměru, provazu, klišé a placebu.

 

Anna byla doma. Přišla před chvílí, najedla se, podívala na mail, jako obvykle. Byla mladá, ještě jí ani nebylo sedmnáct. Brunetka, milá, chytrá, příjemná, otevřená. Typický puberťák by o ní asi neřekl, že je hezká, ale svým způsobem byla. Usadila se do křesla, upíjela ze sklenice vodu. Přemítala. Ten Jindra byl dneska takový zvláštní. Jindřich, o něco málo mladší než Anna, se skutečně choval toho dne dost zvláštně. Zádumčivý, smutný, to u něj nebývá zvykem. Vždycky je takový rozjařený, se vtipem na rtech. Co to s ním je? Neměla bych mu zavolat?  Jak tak uvažovala, přišla osmá hodina večerní. Bydleli od sebe vzdáleni asi tři kilometry napříč lesoparkem. Ale co, řekla si a vytočila Jindrovo číslo. Túúú, zvonil telefon, pak to někdo zvedl. Rozhodla se, že bude lepší, když sama začne: Ahoj, to jsem já… Přerušil jí vzlykot, proložený žalem, smutkem a utrpením. Jindro, jsi to ty? Slyšíš mě? Mluv na mě..., snažila se dívka. Zavěsil. Sakra, zaklela hlasitě, až se sama zastyděla. Ten je schopný všeho. Pochopila, že telefonovat už nemá cenu. Rychle si nazula boty, přehodila přes sebe tenkou bundu. Vyrazila z domu jako blesk. Bylo 20:07. Běžela rychle vybičována strachem. V hlavě se jí proháněly  různé myšlenky. Do háje, mohla jsem to zastavit už v klubovně. Proč? Vyhrkly jí slzy do očí a stékaly po tvářích, podobných sametu. Skapávaly na jehličí, přes které se přehnala. Mysli rozumně, takhle ničemu nepomůžeš. Podívala se na hodinky, bylo 20:11. Viděla ho před sebou, jako by u něj stála. On, s rudýma očima, v ruce nůž, na druhé obnažené zápěstí. On to udělá, řvala v duchu na sebe. Srdce jí bušilo, počítala vteřiny. Tělo jí dávalo najevo, že má dost. Poprvé o něco jde, nesmím padnout uprostřed cesty. Bylo 20:14. Něco zašramotilo v křoví. Polekala se, ale pádila dál. Z roští vyběhl ježek. Jak pospíchala, málem ho zašlápla. Celé její tělo pulzovalo. Co si ještě může udělat? Žíly, prášky, zabodnout nožem, mohl by se otrávit rtutí z teploměru? Promýšlela scénáře sebevražd. 20:21. Už nejsi daleko, nevzdávej to,  vydrž, povzbuzovala se. Když přiběhla, bylo 20:23.

Klika, zamčeno, do prkna. Rozhlédla se okolo. Pak bez okolků uchopila nejbližší kámen aby si udělala novou cestu. Oknem. Vtrhla dovnitř, podobna fúrii. Koupelna, nic. Kuchyň, nic. Jídelna, nic. Obývák, zastavila se. Stál pod lustrem, na stoličce. Kolem krku…Provaz!!! Stál tam, s konopnou kravatou kolem krku. Brečel. Zlomili ho, bylo Anně jasné. Už to není ten usměvavý kluk, jak ho znám. Teď je to ubohá, vzlykající troska. Zahnaná do kouta. Proč, kdo mu to udělal? Jindro, neblázni, slez dolů, všechno se zas spaví, uvidíš. Byla si naprosto vědoma toho, jaké klišé říká, nehledě na placebiscitu. Musí tomu uvěřit. Nes… nespraví… nikdy, řekl mezi vzlyky a propukl v ještě větší pláč. Anna už viděla,jak dobře má uvázaný ten smrtící uzel. Kdyby skočil, zlomí si vaz.

No tak, na světě je pro co žít. Pro přátele, pro lásku. Co ti kdo udělal, pověz mi to. Oni… oni.. totiž… oni to… udělali, vyvzlykal ze sebe, a vyhrkl z něj proud slz, větší než kdy před tím. Jsem … jsem… jsem sám… všichni mě… nenávidí. A co já? Vyhrkla trochu nasupeně Anna. Co Hanka,Mirek,Jakub, Lenka a ostatní? Vždyť jsou jak tvoji sourozenci. Chceš mít na triku jejich smutek? Chceš odejít, aniž bys potrestal zlo, na tobě spáchané? Chlapec nevěděl, co má dělat. To byl její okamžik. Skočil k němu. Strhla mu smyčku z krku, a vydechla si. Tady nemůžeš zůstat. Podepřela ho, byl jak rosol, a šla s ním ven. Nesla je vlastně oba, ale byla tak rozčílená, že to bylo jak nic. Ten kluk, byli spolu velcí kamarádi, teď byl jak troska. Kde byl konec tomu, který se smál, štípal dřevo s radostí a do her se pouštěl s býčím zápalem. Snad se i zmenšil. Hromada svalů, nahrbená, smáčená slzami. Vedla ho domů, hladila po vlasech.

Neboj, to bude dobré, maličký.



Poznámky k tomuto příspěvku
Jáma (Občasný) - 17.5.2005 > Omlouvám se všem, kteří četli chybnou verzi
Byla zveřejněna omylem, již jsem měl v počítači verzi opravenou ale z neznámých důvodů jsem zveřejnil přepis z 3. hodiny ranní
<reagovat 
wopi (Občasný) - 17.5.2005 > Nechápu, kde jsi přišel na to, že "sloh zvládáš dobře". Dobře by bylo na trojku. Tohle je spíš jako parodie.
Body: 2
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 17.5.2005 > Pravopisných chyb je tam pořád dost. Ale nešŤ...
Stylisticky mi to přijde docela neohrabané ("Bydleli od sebe vzdáleni asi tři kilometry napříč lesoparkem."), z toho se ale, pokud vydržíš a budeš to pokoušet, můžeš vypsat.
Ovšem, když pomineme úplně všechno, ten příběh nedává žádnej smysl. Je takový skautsky melodramaticky, no proč ne, ale - ty postavy, ač náctileté žijí ve vzduchoprázdnu, mají kromě kamarádů třeba nějaké rodiče? (napadlo mě, když už se tam tak věší...) a pak, proč se vraždí, co mu ublížilo?
Body: 2
<reagovat 
 Jáma (Občasný) - 17.5.2005 > Ztratila> v tomto ponechávám plnou fantazii na autorovi...
jde zde hlavně, jak jsem již asi tisíckrát podotýkal o empatii
dost lidí mi na to řeklo, že je to realistický, a mají pravdu, prožít některou z těchto situací, či obě, na člověka zapůsobí, a pak se zhlédne přesně v té osobě...
chtěl jsem tam zavést ten důvod, ale zbytečně by to zkazilo relativní happyend
<reagovat 
 ztratila (Občasný) - 17.5.2005 > Jáma> "v tomto ponechávám plnou fantazii na autorovi..." - jestli dává tahle věta smysl, sním oba svý mobily... :)

hrubky spral Ďas, pro mě jsou při čtení důležitá tři kritéria: čtivost, obratnost, smysl.

V tvých textech - a tomto, snad že je delší, především je vidět, že ti všechny tři položky (zatím) chybí. Jsou tam věcné i stylistické nesmysly a i když to chvílemi málem graduje (běh) čtivé - že bys zaujal jen tím JAK píšeš - to taky není.

Empatie... No, každej pes, jiná ves, to je fakt. ALE - na jiném místě totemu jsem DNES četla něco jako "text je geniální, jen tys to, trotle, nepochopil" - i to je přístup, ale přeci jen bych se nad těma výtkama alespoŇ maličkatě zamyslela...
<reagovat 
wopi (Občasný) - 17.5.2005 >

Ztratila má pravdu, těch stylistyckých neobratností je tam dost. Ona už první řádka je slohově dost úsměvná.

 

Ale jak jsem řekl, z toho se časem dostaneš, klidně je možné, že za dva roky budeš psát ohromně, jen to chce spíš přístup "v čem vám to přijde špatné?" než "jsem dobrý a vy nemáte empatii".


<reagovat 
 Jáma (Občasný) - 18.5.2005 > wopi> ty neustále plácáš nějaký nesmysly
přesně mi ukaž na místa, která jsou špatně
vypiš, vyznač

a jenom tak mimochodem, říkal jsi, že nemám ponětí o tom, co je to literatura, tvoje povídky nemají gradaci textu ani jakoukoliv pointu...
To není útok, to je jenom poznámka...
<reagovat 
vrtusík (Občasný) - 18.5.2005 >

Propánajána.

 

Anna byla doma... Přišla před chvílí... Byla mladá... To je sloh žáčka, opravdu. A je smutné, že to nedokážeš pochopit, i když ti to řekne víc čtenářů.

...vzlykot, proložený žalem, smutkem a utrpením - co to je? Jak se prokládá vzlykot žalem? A jak radostí? 

 

Chceš, aby to bylo dramatické, ale je to jen legrační. Nechtěná parodie... bohužel.

 

P.S. Kdyby ti měl někdo vypsat slohové chyby, jak chceš, v podstatě by musel opsat celé dílo. A to nemluvím o spoustě chyb jazykových (zvláště "ji"-"jí" ti dělá dost problémy).
<reagovat 
za oknem had (Občasný) - 26.5.2005 > Ok, souhlasim s tebou, že to nějakej smysl naplněnej empatií má... Ale zas tak vzdorovat špatnejm názorům nemusíš, neni to tak vážný.. Každopádně ti nemínim vyčítat každou pravopisnou chybu, ani stylistickou, pozoruju hlavně, co z toho slova/ věty apod. cítim, na nějaký stylistický řády se zas až tak moc nevážu. A celkem to z toho "empatickýho" hlediska ujde... Máš zvláštní, fakt dobrej styl, ale možná by měly tvý myšlenky mít promyšlenější a zajímavější formu. Shazovat tě by byla ale škoda!!
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 18.5.2005 >

... mno já bych to typla jako kvalitní povídku žáka 7-9 třídy základní školy. Pokud spadáš do týhle kategorie, tak nemám námitek... ale jinak, souhlasím s ostatními.

Empatie s tím vůbec nemá nic společného, jsem-li empatická, dokážu se "vcítit" i do pocitů postavy ze špatně napsané povídky 

 


Body: 2
<reagovat 
 Jáma (Občasný) - 18.5.2005 > Quotidiana> shodou okolností je mi čerstvě 15
<reagovat 
 Quotidiana (Občasný) - 3.6.2005 > Jáma> V tom případě směle pokračuj v psaní
<reagovat 
Lenki (Občasný) - 1.12.2005 >

Ono je ale vcelku těžké napsat povídku, pokud dostanete třeba dvacet slov, která spolu vůbec nesouvisí... A pak vznikají právě obraty typu: Bydleli od sebe vzdáleni...

Uznávám, že chyb je tam dost, ale pokud hodnotím obsah, a to, co mi tahle povídka říká...


Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter