|
|
|
Jistota,která mě těší Autor: Judy (Občasný) - publikováno 18.5.2001 (00:14:03), v časopise 28.5.2001
|
| |
Nejraději bych znala svou budoucnost. A to do maximálních podrobností. Chtěla bych vědět, jakou cestou mám jít z práce ( né že bych pracovala ) a jaký jogurt si mám koupit. Proč? Jednoduše nevím. Nevím to příliš jistě. A právě proto, že si nejsem příliš jistá. Jistota, to je věc. Jak mám ale poznat svou budoucnost?Každý kartář říká něco jiného a čtení z ruky je v každé kapesní příručce popsané jinak. Takže není dobrá do kapsy, ale úplně někam jinam. Proč to vůbec dělají, když to člověku vůbec nepomůže? Nesnáším rčení : Každý svého osudu strůjcem. Copak jste si nikdy nevšimli té síly tam někde. Já tomu soukromě říkám že " něco je vzduchu ". Když je " něco ve vzduchu ", tak cítím, co se stane. Cítím, že budu mít krásný den a že se mi bude dařit, že je to jako ve snu, že nic není jako realita a že já ani pořádně nedošlapuji na zem. Takový den je strašně krásný. Za celý svůj holý život jsem ho zažila 2krát. A stejně tak dny, kdy jsem věděla, že je úplně všechno špatně. Byly to dny, který byly řízené vším možným, jenom ne mnou. Všechno šlo jako podle nějakého rozpisu, na který se mě nikdo neptal. Nemá ani cenu se o něco snažit, všechno se prostě děje. Ty dny byly strašně zvláštní, prostě vás někdo řídí a směruje a vy ho ani nevidíte, ani neslyšíte jeho hlas. A jestli právě tyto dny jsou osudové, pak tedy žádní zmínění strůjci nejsme! Ale právě v těchto dnech jsem přesvědčena, že někdo kdesi ví, že tady jsem, že existuju! A to je ta největší a nejkrásnější jistota - vědět, že tady nejsem zbytečně a že na mě nezapoměli(y). |
|
|