Zrádná láska

Snad Ty jsi tím vinna,
snad Tobě svěřím duši svou,
byť svědomí se vzpírá,
spoutala jsi ruce mé zrádnou hrou.

Tvé oči sladce ebenové
jsou darovaným oknem do noci,
kde písně pějí cherubové
o kouzlech vonících jarní nemocí.

Ta horečka mě ke Tvým nohám skolila,
kde vyděšený marně hledám spásu,
do proudu šílené řeky mě vášeň hodila,
kde v bahně čtu Tvou krásu.

Však dobrovolně poklekl jsem před Tebou,
v ohni o tom teskné písně svítí,
místo srdce mi skřeti kovadlinu ukovou,
povadne rychle jinochovo kvítí.

Připadá mi, že není cesty zpět,
ale jsou stále otevřeny dveře kostela,
Tvé kroky slyším odcházet
a bílá dlaň ze mne tíhu sejmula.

Nyní modlitba ruce k Bohu vzpíná,
na duhových křídlech odnáší prosbu mou,
má mysl pomalu se rozpomíná,
jak spoutala jsi ruce mé zrádnou hrou.