|
| |
 |
|  |
ŠAŠEK A KRÁLOVNA
(inspirováno hrou Bolka Polívky)
KRÁLOVNA: /sedí na trůnu/ Pomalu se otáčím, je tma, svítí měsíc…
ŠAŠEK: /leží u jejich nohou/ V takových nocích, má paní, vstávají mrtví z hrobů. V takových nocích vlci vyjí na měsíc a poutník nezřídka zabloudí do močálu. /Královna věnuje šaškovi rozzlobený pohled/ A máte pravdu. V takových nocích kvete v ložnicích panen láska. Ten květ, který je po použití k zahození…
KRÁLOVNA: Šašku dost! Myslíš, že mám chuť poslouchat tvé žerty?
ŠAŠEK: Já královno? Já nemyslím. Od myšlení jste tu Vy, Veličenstvo. Já jsem zde jen abych den udržel dnem, a noc aby se stala nocí. Já nepřemýšlím, Vaše Veličenstvo ano.
KRÁLOVNA: Kuš, šašku. Myslíš si, že svět se točí pro tebe? --- Myslíš si to?
ŠAŠEK: Ne, Královno. To bych byl drzý. Svět se opravdu netočí pro mne. Ale ani pro Vás. Ten se točí pro každého…
KRÁLOVNA: /vstane a odkopne šaška/ Dost už! /pohrdavě/ Jsi jen šašek, jak jen můžeš říct něco takového!
ŠAŠEK: /v kleče/ Odpusťte má paní, nechtěl jsem Vás vytočit! /stranou/ Jen roztočit…
KRÁLOVNA: /sedá si zpátky/ Pro tuto chvíli odpuštěno. Však příště přijdeš o hlavu a…
ŠAŠEK: a tím mne zmenšíte. A budu malé dítě. A budete mne chovat. Viďte že ano, matičko?
KRÁLOVNA: Neříkej mi matičko! /výsměšně/ Až budeš o hlavu kratší, nebudeš se smát ani mluvit. Nebudeš mít čím!!! Pro tuto chvíli však stačí. Rozvesel mne nějak, šašku.
ŠAŠEK: /smutně/ Těžko rozveselovat někoho, kdo celý svět by věšet chtěl. Však jednu radu Vám, Královno, dám.
KRÁLOVNA: Ty mi chceš dávat rady? Ty, hlupáku? Ty, milý broučku?
ŠAŠEK: /udiveně/ Broučku? No vážně, že jím jsem. Jen jsem Vám ještě nezalez pod kůži.
KRÁLOVNA: Lezeš mi pod kůži, ani o tom nevíš! Myslíš si, že jsi král?
ŠAŠEK: Jak známo, Král leží - nebožtík. Až mne zkrátíte, budeme si tykat. To pak budu taky Král. Každý, kdo má vlastní hrad, kdo půdou je obklopen a chrám s křížem má, - věru že toť každý Král. V těch chvílích žebrák vládne urozenému. Ach, ten nezvyk bez plné tabule večeřet. Kdo však na Královi si pochutná? Jeho matka: země…
KRÁLOVNA: /ve vzteku se zvedá/ Taková opovážlivost! Král je jen jeden! Myslíš snad, že královnou je kdejaká selka?
ŠAŠEK: Och, to jsem neřek. To jste řekla Vy, Výsosti. Ovšem všechno to má jeden háček. Vy jste ještě naživu, Královno. Selky ve Vašem království ne. Všechny pomřely hladem.
KRÁLOVNA: Dost tvých krutých lží, šašku. Déle již lhát nebudeš. Staneš se králem. Stráže!!! Stráže!!!
/šašek se najednou začne zmítat, jakoby ho opravdu někdo bral a ustupuje z jeviště/
ŠAŠEK: Ne lež, Královno a paní má, to pravda rozepjala křídla nad tímto hradem! Jdu zemřít, však věřte, s tou že pravdou mi bude lehko. Vás hlína tížit bude, až zítra spočine Vaše tělo vedle mého. Sbohem, Královno! Přeji Vám pevný hrob…
/šašek zmizí ze scény/
KRÁLOVNA: A je po něm, chlapci nezbedném. Příliš mluvil, teď mlčet bude. Já mlčela, teď budu mluvit. Jako kdysi, když král poctil svou hlavu korunou. Ach, kde že je můj choť? Tam leží. A já teď - /ironicky/ do smrti nejdelší milována - vládnout budu jeho lidu. Poddaní? Pozvedněte číše! Nepřichází král. Jde vaše Královna!
/Královna odejde ze scény/
K O N E C
|
|
|
