 čtenář Hackman - 21.4.2005 > Existence nize uvedych tri vet posouva cele vypraveni do usmevnho podtextu naproste naivnosti, nepravdepodobnosti a tim i nepravdivosti. Pribeh, at je jakykoliv, muze byt vymysleny, ale musi respektovat zcela prirozene lidske reakce. Divka, ktera nikdy nemluvi a nikdo ji to neuci, automaticky vzbuzuje ve svem okoli zajem, a silne pochybuji, ze existuji rodice, kterym by bylo jedno zda jejich dcera jeste ve 12 letech nemluvi a kdyz se tak stane, delaji ze nic. Jsem ochoten tvrdit, ze takova literarni reakce, jaka je v teto kratke povidce je fikce vetsi, nez kdyby prede mnou pristali zniceho nic Martane. A pokud v tom ma byt nadsazka, pak tam neni vubec zrejma.
Bylo mi dvanáct a byla jsem němá. Prostě jsem se nikdy nenaučila mluvit a ani jsem se o to nesnažila. Slova se mi jednoduše nelíbila.
Guillermovi vůbec nepřišlo divné, že mluvím. Jeho reakce byla: „Odkud ty znáš Edith Piaf?“
Chvíli všichni mlčeli. Až promluvil táta: „Edith Piaf je francouzská zpěvačka. Proč nemáš radši argentinské zpěváky?“
Jen mi pripada ponekud zvlastni, ze to skoro nikomu nevadi )))
| |
