|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Podával slepému modré šátky a říkal:
„Tohle je obloha!“
Rozřízl pomeranč a šťávu vymačkával do úst:
„Sladké jsou mraky!“
Dýchal mu zblízka na zuby:
„Vítr znáš!“
Někdy prší
A to se celé město rozmaže
Jako když černou rukou hladíš bílou zeď
Pak svítí slunce
To se smějeme
Zvonil mu zvonky kolem hlavy:
„Takhle se směješ ty... A takhle já –“
Vzal rašpli a chvíli chrčel o dřevo
Duha je veliký most mezi deštěm a sluncem
ale nedá se uchopit...
Ne...
Duha se nedá vysvětlit
|
|
|
