Kde jsme teď?

Když jsme slepí
svou sladkou vírou,
kterou jsi opustil,
nebo jsi lhal?

Naše obyčejná víra,
naše obyčejná oddanost,
ta není důkazem?

Kde je tvůj syn?

Ke světlu cesta
přes řeky krve
našeho rozčarování.

Podívej se pod sebe
na naší zem,
kde poslední den nastal
a lidský druh
znetvořen
k tvému obrazu
si nalhává.

A tak se bouříme,
abychom upadli
zpět do svého
sladkobolu skutečnosti,
kterého se nechceme
vzdát.



A tak klopíme tváře
a míříme své zbraně
na dřevěný kříž našich nadějí.

Střely sviští
ztuchlým vzduchem odhodlanosti,
zásah je tak neúprosně přesný
a krev na našem svědomí
je tak lehce omyvatelná.

Buď sbohem.