Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 24.11.
Emílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Hotel
Autor: Tina (Občasný) - publikováno 27.4.2001 (00:36:04), v časopise 29.4.2001
U zdi pokoje na černé kožené sedačce seděl muž s hlavou opřenou o opěradlo a přivřenýma očima sledoval televizi. Měl na sobě vytahané tričko a béžové šortky, končící kdesi pod koleny. Jeho tvář byla zarostlá vousy a na hlavě se mu místy tvořila pleš. Občas sáhl do mísy s buráky ležících na stole vedle nedopitých hrnků s kávou, a poté jeho ruka bezvládně klesla zpátky do klína. Vedle sedačky stály těsně u zdi dvě rozestlané postele. V rohu pokoje čněla lakovaná skříň, nad níž visel obraz krajiny. Na opotřebovaných křeslech, která byla umístněna vedle sedačky, se válely nevybalené věci z kufrů a rozevřené mapy s průvodci. Na stole před sedačkou ležely kromě hrnků drobné keramické figurky, popelník plný nedopalků od cigaret a zapalovač.
U otevřeného okna, do půlky zataženého záclonou, stála žena v bílých šatech s ramínky a delšími plavými vlasy a hleděla na pláž, která končila strmým skalním převisem. Její písek jí svou bělostí připomínal zabarvení koster sardinek. Na místo, kam byl z okna nejlepší výhled, připlouvaly sportovní čluny a malé lodě.
Dovolená u moře byla vždy jejím snem. Ráda si představovala, jak si užívá slunce lenošením na pláži. A zdálo se že by se jí její přání téměř splnilo až na malou maličkost. Ozvalo se zakašlání.Ohlédla se na muže, sedícího na pohovce, který si držel jednu ruku před ústy a druhou, kterou měl volnou, sahal po sklenici džusu, která stála na stolku. Od té doby, co přijeli, byli stále jen v hotelovém pokoji kvůli jeho alergii na slunce.Měla Frankových „problémů“ plné zuby, ale nemohla dělat nic jiného, než to tiše snášet. Nadechla se, že se ho zeptá, jestli se nechce přece jen na chvíli projít po pláži, ale když uviděla jeho tupý výraz upřený na obrazovku, radši si to rozmyslela.
Vzali se už před několika lety. Na začátku byla spokojená a možná i zamilovaná. Vydařená svatba, poté cesta do Egypta a slibné plány do budoucna. Postupem času ale jejich vztah začal uvadat. Frank byl líný a sobecký, po návratu z práce nic jiného nedělal než, že seděl před televizí a krmil se. Bylo mu třicet, nicméně kvůli svému životnímu stylu vypadal, jako by jeho život měl každým dnem skončit. Lezl jí na nervy. Věděla, že i ona má své chyby, ale takového muže si přece nezasloužila. Povzdechla si a zahleděla se na člun na moři blížící se ke břehu. Když se zastavil v přístavu, všimla si na jeho palubě snědého muže sportovní postavy v bílých krátkých kalhotách a červeném tričku. Na zádi člunu seděly dvě dívky a smály se. Mít takový člun, to by byla krása, pomyslela si a už se viděla na jeho palubě. Ten muž musí být milionář, když si může něco takového dovolit, napadlo ji. Co by dala za to moct si takovou loď koupit. Člun po chvíli zpomalil, vystoupil z něj muž a popadl lano. Zahlédla jeho hezkou tvář a souměrné rty. Na první pohled jí připomínal herce z Copollových filmů. Když muž přivázal člun ke břehu, vystoupily z něj dívky a s hlasitým smíchem běžely k rozevřeným deštníkům. Proč jen musí být zavřená s Frankem na pokoji, když je venku tak hezky? Ozvalo se zachrápání. Frank seděl se svěšenou hlavou a spal. Přešla k televizi a ovladačem, ležícím na stole, ji vypnula. Konečně chvíle klidu. Frank bude spát nejmíň do čtyř odpoledne. Z křesla si vzala bílou průhlednou halenku a oblékla si ji přes plavky. Rozhodla se, že půjde podívat na pláž, jestli náhodou nepotká muže z člunu.Milionáři se přece nevidí každý den. A ona byla přesvědčená o tom, že to milionář bez pochyb je- četla o nich desítky příběhů a žádný z mužů, které kdy potkala, jim nebyl podobný víc než on. Naposledy pohlédla na Franka, vzala si osušku z koupelny, nasadila si černé brýle a zabouchla za sebou dveře. Na konci chodby sjela výtahem do přízemí. Hotelová hala byla prázdná a přes prosklená okna dopadalo vedle velkých květináčů s palmami denní světlo.
Vyšla ven. Slunce ostře svítilo a ona i přes brýle cítila, jak ji pálí do očí. Rozhlédla se kolem sebe. Na místě, kde kotvily čluny, bylo téměř prázdno. Na osuškách rozložených na rozžhaveném písku leželi lidé, připomínající mořské želvy. Jiní posedávali pod slunečníky a hráli karty. Několik odvážlivců plavalo kus od břehu ve zpěněných hřebenech moře. Muž, kterého pozorovala z okna, seděl na skládacím lehátku kousek od břehu a nastavoval tvář slunečním paprskům. Vypadal přesně tak, jak si jej vždy představovala. Pravidelné rysy a mírně vystouplé lícní kosti. Elegantní muž v nejlepších letech. Zbýval mu už jen doutník a sklenička Whisky - její vysněný milionář.Muž po chvíli otevřel oči a rozevřel si noviny, nepochybovala o tom, že čte burzovní zprávy. Našla si místo kousek vedle něj, vytáhla si z kabelky zrcátko a začala se pečlivě upravovat, co kdyby se mu přece jenom zalíbila.V duchu si představila dychtivé pohledy sousedek, které hltají každé její slovo o něm. Náhle vedle sebe zaslechla ženský chraplavý hlas:
„Podívej se, Marku, to je ten milionář ze San Rema, pamatuješ si ho ještě přece, ne?“
„Četl jsem o něm v novinách, že právě cestuje…“
Rychle otevřela oči. Vedle stála žena v bílých plavkách a slunečních brýlích se zlatými obroučkami a ukazovala na místo, kde seděl muž z člunu. Muž se slaměným kloboukem, jí přitakával a utíral si čelo zpoceným tričkem. Tak přece jenom ji intuice neklamala, byl to milionář a podle té ženy ještě ke všemu utrácel v jednom z nejbohatších kasin ve Spojených Státech.. Takové štěstí, že ho potkala zrovna ona! Rozbušilo se jí srdce, přesně o tomhle vždy snila. Dvojice přešla dál a neustále se ohlížela směrem, kde ležel ten muž. Sedla si zpátky na ručník, muž stále seděl na lehátku a jeho tvář byla celá zrudlá od slunce.Ještě jednou na něj pohlédla a pak se zasněně zadívala na moře. Kdyby tak mohla místo Frankova Fordu odjet domů v dlouhé černé limuzíně. Vítr se začal zvedat, moře zneklidnělo. Ohlédla se a zahlédla muže, jak míří k baru na pláži. Nenápadně vstala a šla za ním. Bylo jí jedno, jestli jí Frank třeba uvidí – okna hotelu směřovala přesně na tohle místo - teď nemohla jinak.
Přišla k baru a sedla si na jednu z krajních stoliček. Před silnými paprsky slunce jej chránila plátěná stříška. Barman byl černoch s jasně bílými zuby a v ruce držel nádobu na míchání nápojů. ,,Jednou Martini,“ řekla a usmála se na něj. Ten se vzápětí naklonil pro láhev.
,,Můžu si přisednout?“ Ozvalo se vedle ní. Překvapeně sebou cukla. Vedle stál ten muž z člunu v červeném triku.
„Ale jistě,“ dostala ze sebe nervózně. Muž se posadil, a odkryl své bílé zuby.
„Jste tady dlouho?“
,,No pár dní.“
,,Ještě jsem vás na pláži neviděl.“
Chtěla mu říct o Frankovi, ale včas se zarazila.
,,Bolela mě hlava.“
,,Hm, to znám, je to nepříjemná věc. A už je to dobré?“
,,Ano.“ Přikývla a téměř cítila, jak se vznáší štěstím.
,,Co pijete, Martini?“ Zeptal se.
,,Ano a hodně ledu.“
,,Barmane, ještě jednou Martini!“ Zavolal na číšníka a lišácky se usmál.
Tak a teď mě pozve na svou jachtu, pomyslela si, musí to přece udělat. Pak budu ta nejšťastnější žena pod sluncem. Muž jí podal skleničku a ona si ji s mírně klepající se rukou vzala.
,,Máte pěkný člun.“
,,Není můj, ale kdybyste chtěla, mohl bych se s vámi projet.
„Opravdu bych byla moc ráda.“ Odpověděla a cítila jak se jí svírá žaludek.
,,A odkud jste?“ Zeptala se po krátké odmlce.
,,Z Arizony.“
,,Já jsem také z Arizony.“ Odpověděla radostně.
„To je náhoda.“
„To teda je. A ze které části přesně jste?“
„Bydlím v Tucsonu.“ Zasněně se na něj podívala.
,,Já bydlím v Glendale, kus odsud mám malou farmu, ale nerad bych o tom mluvil.“
„Proč? Mně to můžete říct.“ V duchu si představovala obrovské naleziště ropy za několik milionů dolarů.
„Ne, opravdu o tom nerad mluvím, spousta lidí si pod tím představuje všechno možné.
,,Vážně bych to moc ráda věděla.“
„Tak dobře, když jinak nedáte. Mám tam malou farmu a chovám na ní skunky.“
,,Skunky?“ Zatvářila se jako by ji píchla včela.
„Ale určitě není to není jediný zdroj vašich příjmů…“ Zeptala se s lichotivým tónem v hlasu.
,,No, občas si v létě, jako třeba letos, přivydělávám tím, že vozím mladé turistky na člunu.“
,,Prosím?!“ Zeptala se udiveně a celá zbledla.
,,Přivyděláváte?“
„Ano,“ odpověděl, „ale vy vypadáte, že vás to překvapilo. Víte v zimě jsem většinou na své farmě a v létě si někde přivydělat…na tom není nic špatného.“
To bylo na ni už příliš a aniž by si rozmyslela pořádně obsah svých slov na něj vyhrkla:
„Počkejte, vy nejste milionář?“
„Milionář?“ Zatvářil se udiveně a na tvářích se mu vytvořil ruměnec.
,,Kdo vám to řekl?“
,,No, slyšela jsem něco na pláži, víte, asi jsem se spletla, to je tím sluncem.“ Rychle vstávala ze židle a chtěla odejít.
,,Počkejte!“ Zastavil ji prudkým pohybem ruky.
„Promiňte, musím jít,“ vytrhla se mu a rychle pospíchala k hotelu. V hlavě jí hučelo, stále tomu nemohla uvěřit, taková ostuda…Jak jen mohla takhle nalítnout obyčejnému převozníkovi. Jak to, že od začátku nepoznala, že to jen hloupý farmář. A ta žena s mužem na pláži, kdyby je jen poslouchala trochu pozorněji, mohla se vyhnout tomuhle trapnému omylu. Pohroužená v myšlenkách vešla do hotelové haly a svezla se nahoru. Když výtah zastavil, otevřela dveře a pomalu se loudala do pokoje. Ona snad nikdy toho svého pravého milionáře nepotká. Otevřela dveře hotelového pokoje a vešla dovnitř. Na pohovce před televizí stále seděl Frank se svěšenou hlavou a spal. Přisedla si k němu a otevřela noviny, ležící na stole. Na titulní stránce byla fotka muže vystupujícího z limuzíny a nad tím velký nápis: “Multimilionář na dovolené.“ Když se na něj zadívala pořádně, všimla si, že ten muž vypadá úplně stejně jako její manžel Frank.


Poznámky k tomuto příspěvku
centaur (Občasný) - 27.4.2001 > Tak to se mi moc nelíbilo. Od začátku to bylo poznamenané nějakým seriálovým klišé... a ten konec? Nelíbilo se...
<reagovat 
farářskej (Občasný) - 28.4.2001 > A mně se to zase líbilo... akorát by to nemuselo bejt tak dlouhý - trošku to proškrtat a Roald Dahl by z toho řičel štěstím! Těch pár formálních chyb ukojenej pointou velkodušně přehlížím - poprvé a naposledy.
Morální poučení: Arizonu nebrat.
Body: 3
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter